Ódy na Ilonu Csákovou aneb Třicet let objevena

Objevem roku se stala - právě před třiceti roky - jistá Ilona Csáková a já nejsem zdaleka jediný jedinec, kdo se ne hned, ale posléze zamiloval, a to kvůli sametu.

Sametu jejího altu. Jde se zamilovat jenom skrz rádio a krásných ženských bylo i bude, ale alt, jakým disponuje Ilona, je výjimka od boha. Rozličné texty jejích songů mě, přiznávám, až tak neinteresují, i když se jinak zpěváků chytám právě přes texty a nějaké zrovna vycházejí uvnitř knihy Telegram s adresou svět.

Tady je moc nezkoumám. Drží mě alt a umění zpěvu. Osobnost. Ne duše. Ten zpěv. A někam pokaždé přijdu a ptám se barmana nebo rovnou knihovní ředitelky: "Prý tu dnes bude zpívat i Ilona?"

"Která?" A já nechápu, že se tak ptají anebo smějí. Zato Iloniny koncerty nevyhledávám, aby mě náhodou neranila mrtvice.

Absolventka pedagogické školy Ilona Csáková nemá alt bohyně, ale jsme blízko setkání třetího až čtvrtého druhu. Zprvu (1987-1992) vynikala v kapele Laura a její tygři, například na deskách Síla v nás a Žár trvá. Nebála se a původně dokonce zasedala za bicí. Ale to byla chvilenka, nic víc. Sólově debutovala deskou Kosmopolis (1993) a vedle dalších následovaly Amsterdam (1995), Pink (1996), Blízká i vzdálená (1999), Tyrkys (2000). Roku 1996 se stala kvalitní předskokankou Tiny Turner, když byla Tina v Praze.

Vystupovala ve známém muzikálu Vlasy a je titulní postavou zaznamenaného muzikálu Kleopatra. Mimo dalších následovaly muzikály Golem (2006), Sibyla - Královna ze Sáby (2016) a Tři mušketýři (2008), což je dle Dumase, ale vy to víte. Představovala do Buckinghama zamilovanou francouzskou královnou Annu Rakouskou, Richelieuem sledovanou.

Jako zpěvačka Ilona absolvovala i jedno francouzské turné, ale jinak se drží doma: v Čechách a na Moravě. Třikrát za sebou jí jen těsně uteklo vítězství v anketě Český slavík o jedno jediné místo a pro ni charakteristický megahit Tornero (klip režíroval ve vší úctě "starý kýčař" F. A. Brabec) slýcháme už od roku 1999.

Nazpívala i příjemně vlezlé písně La isla bonita, Když zbývá pár slov (Je t´aime moi non plus), Proč mě nikdo nemá rád (I say a little prayer), Jedno tajemství, Babylon, Kočky, Oči sněhem zaváté, V stínu kapradiny, Malý vůz, Svatba pod Bezdězem, Massachusetts, Kansas City, Summertime, Tenhle kluk, Tina, Zavři oči, když se červenám nebo Chci královnou se stát. No, samé bomby; ačkoli zrovna vám sedět nemusej.

Ilona napsala jen jednu knihu, a to Můj soukromý Řím (1999), a nejsem žádnou chytlavou jedličkou, ale z ní vedle. Vedle partnerky, dětí, koček a knih přece musíte mít rádi ještě něco nebo někoho.

Pro Ilonu se bohužel stalo od jistého momentu typickým, že až flegmaticky přebírala kvalitní zahraniční megahity, ale, ehm, kdo toto v populární hudbě kdy neudělal? Mně to nevadí. Za pár dní poběží na obrazovkách zmíněný Český slavík a tam ji vidím. Na piedestalu. Je to strašná slabost, to nezapřu, ale každý nechodí na Janáčka: "Červenou už nechci víc a černá se mi protiví, s tou bílou jsem to přehnala a ta zelená je šílená, jen růžová to může být."

Ivo Fencl