Cukrovarnictví v České republice: Pod nadvládou obrů

Spotřeba a na ni přímo navázaná výroba cukru v posledních letech celosvětově stagnuje. Na "vině" je především zdravý životní styl, který je neodmyslitelně spjatý s rozvojem moderní společnosti kladoucí důraz na zdraví a spokojenost každého člověka.

I přesto se jen v České republice vyrobí statisíce tun cukru ročně. Možná to někoho překvapí, ale cukrovarnictví má u nás tradici táhnoucí se nepřetržitě již od první poloviny 19. století, kdy na našem území vznikly první cukrovary.

V období před první světovou válkou české země, tehdy ještě jako součást Rakouska - Uherska, produkovaly téměř 15 % světového cukru! O výrobu se tehdy staraly stovky závodů, z nichž se bohužel do dnešních dnů zachoval pouze počet, který by se dal spočítat na prstech rukou.

I přesto zůstává Česká republika až do dnešních dní ve výrobě cukru soběstačná, a to především díky existenci velkých cukrovarů. Společnost Tereos vlastní dva cukrovary ve středních Čechách a s 530 zaměstnanci a výrobou 300 000 tun cukru za rok 2018/2019 je nejstarším a zároveň druhým největším producentem cukru na našem území s aktuálním obratem ve výši šest miliard korun.

Existence velkých cukrovarů, které zcela nahradily malé lokální, je dána technologicky náročnou výrobou cukru, která navíc podléhá přísným hygienickým normám, které pro přepravu sypkých potravin vyžadují pouze materiály s označením food grade.

Tereos provozuje dva cukrovary, které jsou desítky kilometrů vzdálené od balícího centra v Mělníku. To klade velké nároky na logistiku a výstavbu složitých potrubních systémů sloužících k přepravě sypkých materiálů. K tomu si připočtěte náklady na potrubí pro vzduchotechniku, zařízení na zpracování cukrové řepy, rafinerii a další komponenty výrobního procesu. Je potom jasné, že malí hráči nemají na poli cukrovarnictví nejmenší šanci a vzniku zajímavých a inovativních start-upů se na tomto poli potravinářského průmyslu zřejmě nedočkáme. 

komerční sdělení