Když fotbal spadne na dno. Karel Felt: SLAVNÉ DISCIPLINÁRNÍ PŘÍPADY

Průšvihy ve fotbale, ať korupční či hrubé fauly, provázejí tuto hru od samého počátku. V naší publikaci jsou zaznamenány nejvýznamnější disciplinární kauzy v historii československého a českého fotbalu, od začátku minulého století až po současnost.

Ty nejnovější se týkají bývalého předsedy Fotbalové asociace ČR Miroslava Pelty a bývalého místopředsedy asociace Romana Berbra, funkcionáře Romana Rogoze, dalších devatenácti rozhodčích a činovníků, a klubu Slavoj Vyšehrad. Uvedené příběhy budou pro některé z vás připomenutím, pro nejmladší generaci novým poznáním.

Autor Karel Felt coby zkušený sportovní novinář některé osobně zažil, dokonce v jednom případě seděl v roli svědka vedle "obžalovaného" Karla Poborského. Část příběhů vyzní úsměvně, ale jiná smutně, protože ukazují, kam až jsou někteří lidé ve fotbale schopni dojít.

Významně se na knize podílel dr. Alexander Károlyi, který působil v disciplinární komisi FAČR 31 let. Vznikl tak naprosto unikátní dokument doby.

Ukázky z knihy:

DOSTAL RÖSSLER-OŘOVSKÝ OD SLÁVISTŮ ÚPLATEK?

Vůbec prvním podezřelým z korupce byl paradoxně "otec" českého sportu Josef Rössler-Ořovský, který otevřel v Čechách dveře mnoha sportovním odvětvím, včetně fotbalu. Právě jeho verdikt po prvním derby pražských S v roce 1896 je považován za rozbušku nesmiřitelné rivality mezi kluby z pravého a levého břehu Vltavy. Sparta tehdy zvítězila na Císařské louce 1:0. Po utkání seděl sudí s oběma týmy u piva, jak bylo tehdy zvykem, a tam, notně ovlivňován slávisty, vyřkl ortel: "Gól byl neregulérní, tudíž neplatí." A tak byla jako výsledek prvního derby zapsána remíza 0:0.

Přitom při samotném zápase slávisté moc neprotestovali.

Zlobili se jako každý, kdo dostane gól. Podle tehdejších zvyklostí však přes verdikt rozhodčího "nejel vlak" a nebylo se ani ke komu odvolat, Český svaz footballový vznikl až o pět let později a ve Vídni nikoho pražské handrkování nezajímalo. Slávisté byli rádi za plichtu, sparťané zuřili a tvrdili, že Rössler-Ořovský neodvolal gól po několika hodinách jen tak. Dostal prý pěkných pár rakousko-uherských korun. I když dobový tisk stesky sparťanů zaznamenal, nebylo jim to nic platné. Neměli žádné důkazy.

ČESKÁ STOPA V DISCIPLINÁRCE UEFA

Disciplinární komise UEFA je orgán, který bdí nad dodržováním pravidel a fotbalových i etických norem v zápasech evropských pohárů, kvalifikací a kontinentálních šampionátů. Je nezávislá. Práce této komise je specifická, léty se hodně změnila. Její disciplinární řád je určitým předobrazem či vzorem pro obdobné normy disciplinárních komisí národních svazů, což však neznamená, že by ho musely kompletně a bez výhrad akceptovat.

Neodráží totiž určitá národní specifika. V mnoha ohledech je mnohem tvrdší, ale nad některými rozhodnutími zůstává rozum stát. Tvrdě trestá nepřístojnosti fanoušků, nejen rasismus, ale také pyrotechniku. O vysokých pokutách, které v přepočtu překročily milionovou hranici, a zavřených sektorech nebo celého hlediště by mohla vyprávět Sparta… Pokud má země, z níž je klub, zástupce v evropské disciplinárce, je z tohoto konkrétního jednání vyloučen. Česká republika měla v disciplinárce UEFA dva významné členy – v devadesátých letech Rudolfa Baťu a v druhé dekádě nového tisíciletí Rudolfa Řepku.

"RUDI" BAŤA BYL V KOMISI OSM LET

Rudolf Baťa působil v Disciplinární komisi UEFA osm let na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Zažil ještě období, kdy byly anglické kluby po tragédii v Bruselu při finále Poháru mistrů 1985 mezi Juventusem a Liverpoolem, při níž zemřelo 39 převážně italských fanoušků, načas vyloučeny z evropských soutěží. "Po této události se bezpečnostní opatření a disciplinární řád hodně změnily. Za mne měla komise sedm členů, počet musel být lichý, každý byl z jiné země. Komisi jmenovala exekutiva UEFA. Scházeli jsme se operativně v Curychu po každém kole evropských pohárů, tedy zápasech doma venku. Disciplinárka a odvolací komise byly zcela nezávislé, jako fotbalový soud. Vycházeli jsme především ze zápisu rozhodčího a samozřejmě i delegáta či delegátů. Videozáznamy jsme nepoužívali, to byla věc odvolačky," vyprávěl mi před lety Rudolf Baťa.

"Předseda komise přečetl příslušné podklady a každý z členů se musel vyjádřit a říct svůj návrh trestu. Předseda se vyjadřoval jako poslední a také navrhl trest. Pokud byl návrh v rozporu s názorem čtyř členů komise, jednalo se znovu. Samozřejmě jsme měli k dispozici disciplinární řády členských zemí, ale dbali jsme na to, aby se v zásadních bodech nelišily od disciplinárního řádu UEFA. Respektovali jsme ale jejich specifičnost. Upozornili jsme na odlišnosti, ale nikdy jsme do národních řádů nezasahovali. Pochopitelně UEFA řídí soutěže, které jsou kratší a mají menší počet zápasů, proto stopka na jeden zápas byla už za dvě žluté karty, ale tvrdší tresty byly za červené karty. Na jaře 1992 v nultém ročníku Ligy mistrů dostal Jirka Novotný v utkání Sparty v Kyjevě červenou kartu, kamsi poslal rozhodčího a nesměl hrát pět zápasů, to byl nejvyšší trest českého hráče, jaký jsem zažil," dodal legendární "Rudi" Baťa.

Karel Felt (*1957)

Český publicista. Po absolvování Fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy se už čtyři desetiletí věnuje sportovní novinařině v deníku Právo, především fotbalu, rychlobruslení a sportovní střelbě. Věnuje se i psaní knih se sportovní tématikou, především biografií. V roce 2018 převzal Cenu Oty Pavla, jako nejvyšší ocenění ČOV pro sportovní novináře.

Autor: Petr Mráček

Foto: Archiv vydavatele