Michal Viewegh: PRŮMĚRNĚ ZAMILOVANÝ MUŽ a jiné povídky
Vychází nová povídková sbírka oblíbeného autora.
Cyklozájezd do italských Dolomit, oslava šedesátých narozenin, udílení státních vyznamenání, slavnostní vyhlášení cen Magnesia Litera a v hlavní roli (povětšinou) spisovatelovo slavné alter-ego Oskar.
Křest knihy proběhl v knihkupectví Luxor, 14. září 2022.
Vychází nová sbírka povídek Michala Viewegha, která obsahuje povídky: Tuzexový kozy * Cyklista jde domů * Hrob hoven * Kouzlo venkovního grilování * Muž, který nenávidí ženy * Horkých šestnáct * Popírající kýčař * Megakokot na Hradě * Slonice v porcelánu * Dobrej psycholog, ale až moc výřečnej * Průměrně zamilovaný muž * Provence z Florence * Vyhlídky stárnoucího juvenofila
Ukázka z knihy:
Jmenuji se Josef Novák.
Uznejte, existuje průměrnější jméno? Nomen omen. Radši to vybalím rovnou: jsem ztělesněný průměr.
Posuďte sami. Sto sedmdesát pět centimetrů, osmdesát kilo. Nejsem ani hubený, ani tlustý, ale rozhodně ani vysportovaný. Ve všech ohledech jsem téměř přesný průměr - ať už jde o fyzické předpoklady, vzhled, zaměstnání, nebo charakter.
Zase tolik mi to ale nevadí.
Ať se to někomu líbí, nebo ne, mně je v průměrnosti docela dobře. Nezažívám sice žádné vzlety, natož extáze, ale na druhé straně ani propady, nebo nedejbože deprese. Moje nálady se nezmítají nahoru a dolů. Zlatý střed, jak se říká...
Něco na tom asi bude.
Jsem průměr ve všech aspektech, které si umíte představit - například dneska se stejně jako polovina rozvedených mužů žijících v metropoli budu podruhé ženit.
Ale co je koneckonců na průměru špatného?
Já mám průměr rád.
Uklidňuje mě.
Už několik týdnů přemítám, jak k té svatbě vlastně došlo. Před ženskými si totiž na nic nehraju. Nic nepředstírám, ba co víc: dokonce se už ani neseznamuju! Nikam nechodím, neberu telefony, na e-maily neodpovídám.
A bylo mi to něco platné? Nebylo. I když se od rozvodu před ženskými několik let bezmála schovávám, jedna si mě stejně zase našla.
Stalo se to takhle: v únoru už jsem měl té mokré sněhové břečky, kterou jsem se pět dní v týdnu musel ráno brodit ze své staromládenecké garsonky do práce (a večer pochopitelně zase zpět), opravdu až po krk - a tak jsem vybral přesnou polovinu svých průměrných úspor a šel si koupit letecký zájezd za klidem a teplem...
V cestovní kanceláři mi jakási příjemně nanicovatá slečna bez váhání doporučila čtyřhvězdičkový, údajně vysoce nadprůměrný hotel na Tenerife. Nachází se prý ve výjimečné poloze přímo u pláže a navíc disponuje excelentní kuchyní, takže, jak slečna tvrdila, rozhodně nebudu litovat. Chuděra nemohla tušit, že její snažení je zcela kontraproduktivní. Nechápala, že mluví s někým, komu je v průměrnosti dobře. Opravdu nepotřebuju - a vlastně ani nechci - bydlet v Hiltonu a jíst k večeři humry. Tohle nejsem já. Jsem už příliš starý, abych se změnil nebo abych před ostatními či sám před sebou něco předstíral. Párkrát v životě jsem se pokusil svému naturelu vzepřít a z oné závislosti na průměru se vymanit, ale pokaždé to dopadlo stejně: naprostým fiaskem. Ostudnou přehlídkou mojí tuctovosti (nemám sílu zabíhat do ponižujících detailů).
Což jsem té slečně v cestovce poněkud stručněji vysvětlil.
Kupodivu se smála. Zkušenost je nepřenosná, pomyslel jsem si.
"Abyste mě správně pochopila, slečno," pravil jsem. "Jsem opravdu zcela průměrný muž. Čtyři hvězdičky pro mě nemají smysl. V mé přítomnosti se totiž průměrným stává úplně všechno - hotely samozřejmě nevyjímaje. Moje průměrnost je něco jako infekce."
"Vážně?"
Usmívala se tak zeširoka, až mě napadlo, jestli se mnou náhodou nekoketuje.
"Ano," ujistil jsem ji. "Jsem například patrně jediný host čtyřhvězdičkových hotelů, kterému v pokoji pokaždé protéká záchod a který pod postelí vždycky znechuceně objeví pár zmuchlaných papírových kapesníků!"
Tak teď už koketuju já s ní, uvědomil jsem si.
"Výjimečná smůla," konstatovala pobaveně. "Výjimka potvrzující pravidlo."
(z povídky Průměrně zamilovaný muž)
Michal Viewegh (* 31. března 1962) patří mezi nejznámější a nejúspěšnější české spisovatele. Jeho knih se prodalo přes milion výtisků. Je autorem řady románů, z nichž se mnohé staly bestsellery a později byly zfilmovány. Mezi nejprodávanější patří Báječná léta pod psa, Výchova dívek v Čechách, Román pro ženy, Účastníci zájezdu nebo Vybíjená. Po vážných zdravotních problémech v roce 2012 podstoupil dlouhou rekonvalescenci a do literatury se vrátil deníkovou knihou Můj život po životě (2013).
V posledních letech vydal dvě novely v jedné knize s názvem Muž a žena (2018), dále pak Povídky o (ne)lásce (2019) a sbírku fejetonů Mým vrstevníkům (obě 2019). V roce 2020 vyšel jeho román Převážně zdvořilý Leopold, v roce 2021 vydal knihy Zrušený rok - Deník 2020 a Dula. V březnu 2022 vydal u příležitosti 60. narozenin vzpomínkovou knihu Děravé paměti.
Autor i foto: Petr Mráček