Na básníka a spisovatele Karla Sýse se zapomenout nedá

Ve věku 78 let zemřel 29. července Karel Sýs. V šedesátých letech debutoval titulem Newton za neúrody jablek.

Vedle mnoha dalších následovaly knihy veršů Jan Neruda v Paříži (1977), Americký účet (1980), Chvála kol (1980), Příběh lásky (1982), Love Story (1983), Stroj času (1984), Písecká domovní znamení (1985), Kniha přísloví (1985), Ze Země na Měsíc a zpátky (1988), Píšu báseň zatímco za oknem padá muž (1992), Zasklené kalhoty dospělého muže (1992), Čemu se láhev říká (1996), Nediskrétní poezie (1996), Záhadný únos v Nuselském údolí (1998), Omráčená schránka (2006), Velká kapesní láska (2006), Paříž za humny Prahy (2011), Vzducholoď v parku (2012), Apokalypsa podle Joba (2013), Tři vzkazy spáčům (2015), Velcí vynálezci (2015).

Karel Sýs byl taky překladatel, a to Guillauma Apollinaira, Jacquesa Préverta, Arthura Rimbauda, Paula Éluarda nebo Alfreda Jarryho, od něhož přeložil "Román ze starého Říma" Messalina (2000). Je spoluautor převodu Ho Či Minova Deníku z vězení (2011). Přeložil i známý román Justina aneb Prokletí ctnosti (2003) a spolu s Vladimírem Hanákem knihu úvah a veršů Michaela Jacksona Tanec jako sen.

Napsal dlouhou řadu non fiction a prozaických knih: například Pražský chodec II (1988), básnickou konfesi Kapsa (1992), Pověry od Věry aneb Sáhni mi na knoflík (2001, vyšlo pod jménem jeho ženy Věry Sýsové), Protektorát ve fotografiích (2006), Praha před 100 lety (2007), Akce Heydrich (2009), Písecké věže a víž/šky (2010).

Jím napsaná historie zednářství Praha zednářská (2007) vyšla v rozšířeném vydání podruhé roku 2009. - Jako levicový publicista je Sýs autorem tetralogie Kosmova nová kronika aneb Bordel v Čechách, Bordel na druhou, Bordel do třetice a Bordel na kvadrát (1994-2017).

Své polemiky, stati a glosy "Z deníku autora na odstřel" shromáždil do publikace Vymknuta z kloubů (2004) a spolu s Dušanem Spáčilem napsali knihu Záhady 17. listopadu (2010).

Karel Sýs taky editoval některé knihy Vladimíra Holana, Vítězslava Nezvala (Básník v množném čísle, 1986; Živme se očima koček, 2008), Karla Hynka Máchy (dvě z vydání Máje v letech 1996 a 2003), Františka Hrubína (Průchod hvězdy, 1996), Josefa Kainara (Mám svoje malý nebe, 1997), Jana Nerudy (Ty utýráš mne chladem svým, 2003), Františka Halase (Miluji srdce která nezebou, 2008), Jiřího Wolkera (Zamiluji se a budu slavný, 2007), Jaroslava Seiferta (2008) anebo Fráni Šrámka (Chtěl bych tě potkati v lukách, 2008).

Spolupracoval také na publikacích Kupte si štěstí v bazaru (1983) nebo Zelené peří (1987) a editoval antologie Bratrstvo krkavčí pracky (1999), Prostonárodní písně, říkadla a hříčky, které jsou odjakživa mládeži nepřístupné (2000), Malé dějiny pornografie (2001) či (S)prostonárodní čítanka (2003). Vedle Tvorby (1974-1987) byl mj. redaktorem "Prvního českého astrologického týdeníku" Astro (1993-1995). 

Karel Sýs vlastně původně vystudoval zahraniční obchod a převrat jej zastihl jako ryze režimního a "zasloužilého" umělce. Kabát nepřevlékl a při jeho povaze jej to ani nenapadlo.

Jak jsem Karla Sýse znal, byl vlastně introvert a v nejlepším smyslu onoho slova také grafoman, což opravdu nechápejme v pejorativním smyslu. Pracovitý tvůrce, vstřícný redaktor, pro mě i přítel. Navštěvoval jsem ho rád a nenapadá mě cokoli, co bych "použil" proti němu.

Karel Sýs zůstává autorem více než sta titulů a po zásluze převzal v říjnu 2018 na Hradě od prezidenta "medaili Za zásluhy prvního stupně".

Autor: Ivo Fencl