Příběh slavného běžce inspirovaný filmovým scénářem
Fenomenální běžec Emil Zátopek posunul hranice lidských možností, stal se čtyřnásobným olympijským vítězem a držitelem mnoha světových rekordů.
Jeho výkon z olympiády v Helsinkách, kdy vyhrál závody na 5 km, 10 km i maraton, asi už nikdo nikdy nepřekoná. Ale znáte i jeho osobní příběh...?
Zátopek chtěl prostě jen běhat. A to se mu dařilo. Tomu jedinému dobře rozuměl...
Dynamické vyprávění sleduje Zátopka v prolínajících se časových milnících obsahujících jeho vzestupy a pády. Zachycuje i temnější rysy jeho povahy. Poznejte příběh sportovní legendy, jež dosáhla nemožného!
Knihu podle filmového scénáře Davida Ondříčka, Alice Nellis a Jana P. Muchowa napsal Jiří Walker Procházka.
Ukázka z knihy:
"Na atletickém stadionu Armádního tělocvičného klubu byli úplně sami. Chyběly tady chorály diváků i nervozita soupeřů. Nepobíhali tady extatičtí komentátoři ani sličné novinářky se zápisníky. Byla tady jen škvára, Dana, stopky, on a nebe zamračené stejně jako od včerejška Dana.
Běžel další kilometr. Soupeřil sám se sebou, a to bývá často ten nejhorší závod. Pořád v duchu počítal, jak má běžet rychle. Dana se také oblékla do tréninkového úboru, ale místo toho, aby sama trénovala s oštěpem, trpělivě postávala u cílové rovinky a mačkala stopky.
"Kolik?" proběhl kolem ní Emil, zastavil se a zadýchaný se opřel o kolena.
"Šedesát sedm vteřin."
"Moc rychlé."
"To je snad dobré, ne? Že je to rychlé," přišla k němu Dana se stopkami. Ukazovala mu ciferník s černými římskými číslicemi a zastavenou vteřinovkou.
"Desítka se běhá jinak. Takhle mi v posledním kole zvadnou nohy," mrmlal nespokojený muž. Prošel kolem ní, jako by byla vzduch. Znovu se postavil na start a hlesl: "Ještě jednou. Měř to."
"Vždyť to běžíš po patnácté!" Dana se snažila. Trčela tady celou dobu a zase a zase mačkala ty blbé stopky.
"Dokud to nepoběžím správně, tak poběžím klidně aj stokrát, Dano!" zvýšil hlas. Místo na ni se díval skrze ni. Teď pro něj představovala jen výjimečně spolehlivou časomíru.
"Víš co?" pronesla Dana nezvykle pomalu. "Tak si to měř sám," otočila se a odložila stopky na dřevěný skládací stolek. Nebylo jí líto, že Emilovi nepomůže. Byla normálně rozzlobená. Prudkým pohybem si vzala oštěp, který měla po celý Emilův trénink připravený u stolku. Ráznými kroky se vzdalovala od startu, a hlavně od milovaného Ťopka.
"Kam jdeš?" polkl milovaný Ťopek naprázdno.
"Trénovat," pronesla za pochodu. Ani se neotočila.
"Já budu v Londýně taky závodit, víš? Ale to jsi asi zapomněl." Nadhodila si oštěp nad hlavou a nebylo jí právě do zpěvu.
"Nevypíchni si tím klackem oko."
"Slyšela jsem to. Dnes jsi bez večeře," zvolala z dálky Dana. Došlo jí, že Emil nic nepochopil.
Její Ťopek právě startoval do dalšího kola. Nebylo mu úplně jasné, proč by po poctivě oddřeném tréninku neměl dostat večeři.
Ale hlavně, že zase běžel."
(z kapitoly Nevypíchni si tím klackem oko, Praha 1948)
Jiří Walker Procházka svou tvorbou zasáhl do nejrůznějších literárních žánrů. Jeho romány se řadí k pilířům české fantasy (série Ken Wood). Do povědomí čtenářů sci-fi se zapsal i jako autor kyberpunkové série Rox'n'Roll. V roce 2005 s M. Žambochem stvořili a nastartovali nekonečnou knižní řadu z paralelních světů Agent JFK. Rozsáhlou space operu Hvězdní honáci mu bohatě ilustroval Kája Saudek.
J. W. Procházka se také věnuje literatuře pro děti (detektivní řada Tajná dvojka A+B, Vynálezce Alva) nebo komiksovým scénářům (časopisy Bublifuk, Čtyřlístek). Úspěšně vstoupil i do hájemství detektivek (Mrtvá šelma, Šest nevinných) a podle televizního seriálu Rédl napsal stejnojmennou knihu. Zátopek je jeho dalším zpracováním filmového scénáře do knižní podoby.
Autor se také dlouhé roky věnuje propagaci fantastické literatury a ve spolupráci s knihovnami a školami po celé republice pořádá literární či komiksové dílny určené pro žáky ZŠ a SŠ.
David Ondříček, scenárista a producent, jeden z nejvýraznějších porevolučních českých režisérů. Držitel čtyř Českých lvů, čtyř cen kritiky, ceny časopisu Variety - 10 Directors to Watch - a mnoha mezinárodních cen.
Debutoval filmem Šeptej (1996), po němž následoval snímek Samotáři (2000), který produkovala jeho vlastní společnost Lucky Man Films. Dále natočil komedii Jedna ruka netleská (2003) a film Grandhotel (2006), který měl premiéru na filmovém festivalu Berlinale. Jeho film Ve stínu (2012) získal všechna hlavní ocenění na cenách České filmové kritiky a na výročních cenách Český lev a byl nominován za Českou republiku na cenu Oscar za nejlepší cizojazyčný film.
David Ondříček působil také jako výkonný producent filmu Petra Zelenky Ztraceni v Mnichově a filmu Anthropoid od Seana Ellise. V nedávné době režíroval dvoudílný film Dukla 61, který byl na prestižním mezinárodním televizním festivalu v Monte Carlu nominován na Nejlepší film. Jeho posledním projektem je film Zátopek. Je jeho hlavním scénáristou, režisérem a producentem.
Jiří W. Procházka: Zátopek (napsáno podle scénáře Davida Ondříčka, Alice Nellis a Jana P. Muchowa), vydává Brána, 224 stran.
Autor: vydavatelství EuromediaFoto: Petr Mráček