Recenze na knihu Sylvester Stallone od Michala Popoviče

Herec Sylvester Stallone (*6. 7. 1946), o němž právě vyšla objemná kniha českého autora Michala Popoviče, byl původně chudý svalovec a zcela původně ani ne tak svalnatý. Ve třiceti se i vlastním přičiněním a s vůlí boží velmi proslavil. I tak se to dá vyjádřit.

Co je ale podstatnější? Dodnes umí slávu zúročovat. Ne každý na tohle má buňky. Mnozí první efekt rozpouštějí a ztrácejí a končí jako zoufalci. Ale SS je chytrý a je odvážný obchodník a učí se i z nezdarů. Možná si ještě vzpomenete na - pro mě překvapivý - rozhovor, který před několika lety poskytl jeden jeho impresário, když byl v Praze. Bylo to jen kratičké interview a možná trochu PR, to jsem nepoznal, ale utkvělo:

"Sylvester je člověk, který dokáže i vám prodat v podstatě všecko, co si zamane. Vidíte tu starou židli? On je natolik přesvědčivý, že vám už za minutu prodá i ji a vy nemrknete a vysolíte částku jeho zástupci."

Ale ano, impresário možná přeháněl a zjednodušoval. Nedá se však nevidět, že Stallone zcela chápe, co znamená ždímat zdařilý projekt do mrtě. Ve světě filmu to představuje (někdy bohužel) i "sekání" dalších a dalších pokračování úvodního trháku.

Ale má vůbec smysl zkoumat - na stovkách stran - právě filmy této zabijácké hvězdy? Sám jsem tomu dříve příliš nevěřil. Bohužel nebo bohudík jsem byl přesvědčen o opaku: roku 2023, kdy česky prvně vyšla mistrná a překvapující kniha Quentina Tarantina (jinak známého režiséra) Filmové spekulace. Na dvaceti hutných stranách jediné kapitoly Cesta k ráji (což je název Sylvesterova vytouženého filmu z roku 1978, který "si" natočil mezi Rockym a Rockym II) Quentin "svého" Stallona nekompromisně adoruje - a cituji (přeložili Iva Hejlíčková a Michael Málek):

"Když přišel do kin Rocky, stal se mým vůbec nejoblíbenějším filmem… Byl jsem mladý a nadšený filmový maniak v době, kdy ještě byly filmy kurevsky neuvěřitelné. A jak to říct? Když jste tam v roce 1976 nebyli, je těžké pochopit, jaký měl Rocky dopad. Diváky na něm překvapilo úplně všechno, a to včetně neuvěřitelně strhující hudby Billa Contiho a jednoho z nejdynamičtějších vyvrcholení, jaké většina z nás kdy v kině viděla."

I Quentin, mj. tvůrce dvou Kill Billů a dalších majstrštyků, ale nakonec zůstává natolik soudný, že za skutečně umělecké "bijáky" má pouze ty první dva díly Rockyho. "Pak už je to jen komiks."

A jak to - letos - vnímá Michal Popovič?

Jako třicetistránkový (ne delší) životopis filmové ikony a následnou sumu zevrubných pojednání o dalších Stalloneových filmech, a to včetně těch, které jsou hodny zapomenutí. Oproti nim zaznamenal právě Rocky, jehož scénář si "Sly" sám napsal, obrovský úspěch. Proč? Zdaleka to není jen film o boxu a pobaví už přiznání režiséra Johna Avildsena:

"Box mě nezajímal. Myslel jsem, že je to hloupý sport."

Ale ano, mohou to být jen řeči, které proslovil dodatečně, ale určitě ani není pravdou, že mu úspěch zajistil konkrétní nadržený herec.

"Když se dnes koukám na fotky z té doby, vrazil bych si pár facek," vyjádřil se ne tak dávno Stallone na Instagramu. "Jak jsem si proboha mohl myslet, že můžu s takovým tělem hrát několikanásobného mistra v těžké váze? Moje tělo bylo o celé světelné roky jinde. Jediné, co jsem měl, bylo odhodlání."

A odhodlání, ano, bývá důležité. Někdy nestačí, ale… Ale i Ronald Reagan, tj. herec, který by mohl klidně v mládí zahrát boxera, je znám výrokem, že prvořadé, čeho se musíte bát, je strach sám. A strach = často opak odhodlání a Sly odhodlaný byl. Živit se jako úspěšný herec. Ejhle, podařilo se; i když… Popovič absolutně nic neskrývá a nelakuje.

Vítězství (1981) přineslo prohru. V kinech určitě - a Sly to vysvětloval tím, že "Amerika nechápe evropskou kopanou". Možná to je pravda. Ale nápad? Zajímavý. Vychází z reálných událostí, které se přihodily během války na okupované Ukrajině. Ty zachycuje už maďarský film Dva poločasy v pekle (1961), kde sehrají fotbalový zápas němečtí vojáci a vězni koncentračního tábora, když dostanou - svým způsobem - šanci si právě na hřišti vybojovat svobodu.

Film režíroval slavný John Huston a vedle Sylvestera obsadil dvě esa jménem Max von Sydow a Michael Caine. Třetím esem byl Pelé. V podstatě měl hrát sebe a nedá se říct, že by podal katastrofální výkon. Byl i jakýsi maskot filmu.

Jistý problém ale tkví už ve scénáři. Vězni vědí, že budou i po vyhraném zápase popraveni, ačkoli asi ne všichni; a přece v rozhodující chvíli, kdy se má realizovat naplánovaný podzemní útěk, úplně vážně přemlouvají kapitána Roberta Hatche (Stallone), aby zápas prostě dohráli a náckům to na trávníku natřeli! Je to situace věrohodná leda filmově a možná není divu, že zde hlavní roli odmítl sám Clint Eastwood.

V roce 1986 natočil režisér George Cosmatos krvák Cobra. Stallone hraje poldu jménem Axel Cobretti. Film se dočkal negativních recenzí a v kinech uspěl méně, než se čekalo po Rambovi. Je extrémně násilný, a to jsou ještě nejbrutálnější momenty vystřiženy. Stallone byl nominován na Zlatou malinu za nejhorší scénář a za nejhorší herecký výkon. Brigitte Nielsenová, tehdy ještě jeho žena, za nejhorší herečku. Přesto dílo za vidění stojí. Doporučuji.

Roku 1989 si Sly zahrál ve snímku Kriminál, zobrazujícím souboj tvrdého vězně s psychopatickým šéfem věznice (Donald Sutherland). Opět to byl propadák, ale proč vše přepočítávat na peníze? Dobrou reklamu filmu udělali, řekl bych, i v časopise Dublin (1990): "109 minut macho akce z odpadních vod."

A zvlášť Evropa dílo přijala velmi vřele. U nás byla premiéra přesně na Apríla 1989. Šel jsem do kina tenkrát s jednou kolegyní z práce - a pomalu jsem se jí bál vzít za ruku, ačkoli se mi líbila. A ač mi už bylo čtyřiadvacet. Nu, a postupně si film našel místo mezi hercovými fanoušky. Jak říká Popovič, "nic není mrtvé, dokud to nepohřbíš".

Líbí se mi i Tango a Cash (1989), což je opět vězeňská záležitost, a to v režii Andreje Končalovského na scénář Randy Feldmana. Vedle Slye tu dobře funguje Kurt Russell. Každému utkví šílená scéna úniku v těsné blízkosti toho nejvyššího elektrického napětí. Dílo je mezi dvaceti nejvýdělečnějšími filmy roku 89, ale bylo by to lepší, kdyby…. Doba ještě přála pirátům a vzniklo údajně 80 milionů nelegálních kopií. Studiu to způsobilo obrovskou ztrátu. Česká premiéra byla 26. 12. 1991.

Okolo roku 2019 chtěl Stallone natočit druhý díl, ale Russell odmítl. Už byl úplně jinde. I díky Tarantinovi.

Různé názory jsou na Landisovu verzi známé komedie Oscar (1991). Film propadl a Sly se smutně díval v tu samou chvíli na Terminátora 2 - od svého konkurenta Arnolda. Přesto natočil další komedii: Stůj, nebo maminka vystřelí! (1992). Podle mě je docela zábavná, ale sám herec zastává i dnes úplně jiný názor:

"V celé Sluneční soustavě jeden z nejhorších filmů včetně těch z mimozemské produkce. I tasemnice by napsala lepší scénář."

Následoval vysoce nepravděpodobný horolezecký thriller Cliffhanger, režírovaný zdatným Renny Harlinem a osazený kvalitně vysoustruženým psychopatickým padouchem v podání Johna Lithgowa. Dílo se stalo comebackem - po útlumu Stalloneho kariéry - a je samé klišé, ale jako pohádka funguje. Do Guinnessovy knihy se dostal díky do té doby nejdražšímu vzdušnému kaskadérskému kousku. Záběr, kde se terorista přesunuje pět kilometrů nad zemí mezi letadly, vznikl bez triků. Kaskadér měl jen padák pod oblečením.

Roku 1995 vznikla filmová verze populárního komiksu Soudce Dredd. Opět to byl propadák, ale jde o první hollywoodský počin, který byl souběžně vydán na digitálních nosičích a jako videohra. Obchodně to fungovalo! Byl to dokonce průlomový krok v obchodní strategii a propojení těch dvou světů. Her, filmů. Věrnější adaptace vznikla roku 2012, ale fanoušky má dál i méně temná Stalloneova.

Roku 1996 natočil Stallone "thriller v tunelu" Denní světlo. Uspěl. Roku 1949 se skutečně stala podobná nehoda. V Holland tunelu mezi Manhattanem a Jersey City vypukl požár, když tudy provážel kamion chemikálie; ale nikdo naštěstí nezahynul. Jen 66 raněných. Scenárista Leslie Bohem vycházel z toho případu, ale přehnanost událostí v jeho přepálené verzi je očividná.

Popovič jde takto film po filmu a nešetří hlavního představitele, který byl chvíli nahoře a chvíli dole. To sice byl, i dole, ale i když byl dole, většinou stejně ušetřil. Nebo ne? Do všech zákoutí hollywoodského plánování nevidíte a nejde být pořád nahoře, nejste-li přímo mág a De Niro. Mě osobně pak Sly zaujal až v krváku Rambo: Do pekla a zpět (2008) , což je čtvrtý díl série. A z tehdejší Barmy. Režíroval ho herec sám a režíroval ho dobře.

Částečně napsal i scénář. Kritikům samozřejmě opět vadilo nadměrné násilí, ale nechápu to. Na tomto film jednoduše stojí; a když věc přeženu, je to pokus, jak mít v jediném snímku o 92 minutách maximální počet zabitých.

Existuje i rozšířená verze - a její původní výtěžek nešel do hercovy kapsy, nýbrž právě na podporu obyvatel Barmy. Tam vojenská vláda dílo zakázala, ale černý trh neselhal a ono získalo popularitu taky v této zemi. Zejména mezi odpůrci režimu.

Dalším úspěchem se stal film Plán útěku (2013), kde hraje i Arnold Schwarzenegger. Téhož roku vzniklo i Zpátky do ringu (2013), kde spojili síly "boxeři" Sly a Robert De Niro. Hraje zde i Kim Basingerová. Ta po letech řekla, že se jí natáčení nelíbilo, ale nijak to nerozvedla. Avšak výše zmíněný De Niro samozřejmě jistí, že se nudit nebudete, a Stallone, ten prostě hraje a boxuje, jak umí.

Roku 2015 se rozhodl navázat na sérii s Rockym i filmem Creed. Byl to úspěch, ale bohužel to nelze říct o pokračování. Katastrofou se pak staly i Plány útěku 2 a 3 - už bez Armolda - a naprostým debaklem je pátý díl Ramba (2019).

Byl jsem šokován. Dodnes věřím, že se Stallone tajně pokusil udělat film co nejlevněji. Tím pádem ani nezaplatili nikomu, kdo by vytvořil alespoň trochu slibného padoucha. Kdokoli se podívá na pátý díl jinak skvělé série Rambo, bude zvracet do konce života, a tak dopředu a i nad Popovičovou knihou varuji a ještě jednou varuji, abyste se nekoukli.

Jenže je už rok 2025 a Mistrova kariéra se oním debaklem zdaleka nezastavila. Jen je škoda, že Popovič už léta dvacátá ve své monografii nezobrazuje.

Ivo Fencl

Michal Popovič: Sylvester Stallone: kompletní filmografie. Ve společnosti Albatros Media vydalo nakladatelství CPress v Brně. 2025. 344 stran + barevná fotografická příloha.

Verdikt: 100%