Rozhovor s profesionálním boxerem a mistrem ČR Václavem Pejsarem

Přinášíme rozhovor s boxerem Václavem Pejsarem, který získal titul profesionálního mistra ČR v křížové váze (do 91 kg).

Co pro vás znamená aktuální zisk titulu mistra České republiky?

Samozřejmě mám radost, že jsem si splnil další cíl a znamená, to že jsem zamíchal kartami českého boxu v křížové váze potom, co jsem přešel z těžké váhy. Očekávám tím také zajímavé nabídky na zápasy, jak u nás tak, v zahraničí .

Co považujete za zatím největší úspěch?

Zatím za největší úspěchy považuji zisk amatérského mistra světa v K1 z roku 2014, titul profesionálního mistra ČR v těžké váze 2016-17 a nyní titul v křížové váze. Mám stále ještě několik cílů, které bych si chtěl splnit, takže doufám, že ten největší úspěch mě ještě čeká. Jinak však považuji i za úspěch to, že se vůbec sportu na tak vysoké úrovni můžu věnovat a dělat stále to, co mě baví.

Kde se vidíte za 5 let? Plánujete zůstat ve světě sportu nebo máte jiné priority?

Za 5 let se budu stále motat kolem sportu. Možná ještě budu zkoušet odboxovat jedny ze svých posledních zápasů, nebo budu předávat a zúročovat to, co jsem se během let ve sportu naučil, ať už jako trenér, manažer nebo něco podobného.

Čím jste chtěl být, když jste byl malý?

Tak tohle vím naprosto přesně, celé dětství jsem snil, že budu filmový herec akčních filmů v Hollywoodu. Měl jsem plán po vzoru Van Damma.

Co považujete za svou silnou stránku?

Vůli a vytrvalost. 

To, že stále den za dnem podstupuji tu dřinu v tělocvičně, dodržuji stravu, tréninkový režim stále a stále dokola.

Kdo vás ve vaší kariéře nejvíc podporuje?

Největší podporou je pro mě moje manželka, která mi dělá to pravé zázemí jaké sportovec potřebuje. Základ jakéhokoliv úspěchu pro mě začíná doma. Můžu se tak soustředit na 100 % na tréninky a přípravu na zápasy. Dále jsou to samozřejmě i sponzoři a lidé, kteří mě podporují ať už finančně nebo materiálně. 

Mezi ně patří hlavně Atom gym, moje manažerka Ludmila Ledecká, Sportcentrum Koloseum, Koloseum Nutrition, Original Store, Cavalier Barber shop, Auto Suzuki Kunc, Plzeňské trhy, restaurace Tunel, brány a ploty MPC a strip bar Pamela. 

Dále jsou to pochopitelně i trenéři Veselin Karagyozov, Petr Klikoš a můj věrný a zapálený přítel Artur Tereščenko. Všem moc děkuji za to, že mi pomáhají si plnit mé sportovní sny.

Uznáváte tvrzení, že co bolí, to sílí?

Do určité míry to pravda je ale i není. Musíme rozeznávat tu správnou bolest.

Jisté je to, že bez bolesti a snadno nejde nic. 

Pokud se chce člověk zlepšovat, tak se musí snažit chodit za své hranice a neustále se snažit být lepší hlavně na tréninkách. A to bez bolesti nejde, ale nesmíte riskovat zranění. Takže ta správná bolest plánovaná, kontrolovaná a s rozumem.

Co je při trénování nejhorší? Co nejvíc bolí?

Tréninky mě baví, takže v samotném tréninku nevím, co je pro mě nejhorší. Nejvíce mě ale bolí, když musím někdy skloubit náročné tréninky s prací nebo jinými povinnostmi. To když se nedostatečně vyspím a musím vstávat na náročný trénink. To je pro mě asi nejtěžší.

Kdo je vaším sportovním vzorem?

Mým vzorem je úplně každý člověk, z kterého si můžu něco vzít a který mi může být inspirací v kterémkoliv směru. Ať už je to nějaká technika na tréninku, přístup k tréninku, nadšení s jakým dělá věci atd. Nemam sportovní vzor a ani jim není žádný světový sportovec. Vzorem mi prakticky může být kdokoliv, kdo má v sobě třeba jen jednu věc inspirativní .

Co váš životní styl? Sportujete a žijete 100% zdravě nebo si občas dopřejete něco nezdravého?

Občas si dopřeji něco nezdravého ale opravdu to bývá málokdy. Jako sportovec se snažím žít tímto stylem téměř po celý rok, ale občas je třeba zaběhlé stereotypy, ať už v tréninku nebo ve stravě porušit aby člověk "nasál" něco jiného a chytil zase chuť do těch zaběhlých kolejí.

Jaké jsou vaše priority a kam hodláte směřovat svůj profesní život?

Chtěl bych se v rámci možností dostat co nejdále. Vím, že už ze mě bude těžko mistr světa, ale myslím si, že pořád můžu získat nějaký zajímavý mezinárodní titul a být dlouhodobým šampionem domácí scény. 

Pokud se bavíme o životních prioritách, tak ty se nachází u mě v rodině. Vždycky budu na prvním místě otec dětí a manžel. Na druhém místě se budu snažit být nejlepší sportovec.

Máte nějaké životní motto, kterým se řídíte?

Žádné motto nemám, ale vždycky se řídím pozitivním myšlením a užívat si to co právě teď dělám. To je pro mě každý den to nejdůležitější - udržet si ten pozitivní přístup a naladění ke všemu co dělám.

Jak váš život ovlivňuje, že jste mediálně známý? Zažíváte zajímavá setkání s fanoušky na ulici, v tělocvičně či jinde?

Zajímavá setkání s různými lidmi, kteří jsou mými fanoušky, fanoušky boxu, nebo lidmi, kteří mi nefandí ,zažívám poměrně často. Nechci říkat denně, ale můžu říct, že je to opravdu hodně často a jsem za to rád. 

Ať už mi fandí nebo ne, tak to znamená že úsilí a píli, kterou do toho vkládám, není marná a dokáži dostat box do podvědomí dalších lidí. Zážitky s takovými lidmi mě vždycky nabíjí energií a vydaly by na samostatnou kapitolu. Občas to bývá hodně vtipné, ale ať je to tak, že někdo přijde, že se chce vyfotit nebo pro podpis nebo mě zkritizovat. Ve všech případech nikoho neodmítám. Vždyť tohle všichni děláme i pro lidi a ten náš sport není natolik velký, abychom si nemohli vážit každého, kdo fandí boxu jako takovému.

Jaké máte plány do nejbližší budoucnosti? Na co se teď těšíte?

Nejbližší největší akce by mohla být má obhajoba současného titulu, která by měla proběhnout v prosinci, v pražské Lucerně a měla by být jedna z nejlepších akcí, nebojím se říci, v historii českého profi boxu. Na podzim ještě moje manažerka řeší jeden velký galavečer, který by měl proběhnout, ale v tomto případě ještě nechci prozrazovat nic konkrétního, protože je vše ještě domlouvá.

Děkuji za rozhovor

Honza Vavřička

Foto: Facebook Václav Pejsar https://www.facebook.com/vaclav.pejsar.3