Rozhovor s náměstkem Ministerstva vnitra Petrem Mlsnou o zvýšení kvality veřejné správy

Přinášíme vám rozhovor zařazený do naší prémiové sekce Osobnosti. Přečtěte si rozhovor s náměstkem Ministerstva vnitra JUDr. PhDr. Petrem Mlsnou, Ph.D. 

V něčem budeme přísnější. Obcím a úředníkům by se ale mělo ulehčit.

Ministerstvo vnitra připravuje celou řadu legislativních změn týkajících se samospráv. Ty by ve svém důsledku měly vést ke zvýšení kvality veřejné správy, ale také ke zjednodušení mnoha agend vykonávaných obecními úřady. Hovořili jsme o tom s náměstkem Ministerstva vnitra Petrem Mlsnou.

Můžete čtenářům stručně představit dokument Klientsky orientovaná veřejná správa 2030, který Ministerstvo vnitra předkládá ke schválení vládě?

Jedná se o koncepční strategický dokument. Obsahem je středně- a dlouhodobá vize, jak by veřejná správa v České republice měla vypadat, aby odpovídala realitě 21. století. V současné době probíhá intenzivní komunikace mezi ministerstvem, starosty a hejtmany o tom, jaké by v něm měly být zakotveny strategické cíle. A aby bylo možné uvést dokument do praxe, odvine se od konkrétních cílů také financování jednotlivých projektů. Vzhledem k souběhu s přípravou nového programového období evropských fondů usilujeme o to, aby naše strategické cíle odpovídaly prioritám evropského rozpočtového rámce. Pak bude možné k financování využít i evropské peníze.

Předpokládám, že ke schválení dokumentu vládou dojde do konce letošního roku.

Ministerstvo vnitra se chystá novelizovat několik zákonů týkajících se samospráv. Pojďme tedy postupně probrat navrhované změny. První se týká zákona č. 106/1999, o svobodném přístupu k informacím. Jaké úpravy navrhujete?

Zaprvé chceme zamezit šikanózním žádostem, kterými jsou zavaleny státní úřady i samospráva. Pokud je zjevné, že žadatel požaduje informace k tomu, aby je zneužil v nějaký svůj prospěch nebo pro šíření dezinformací, měla by obec nebo jiný dotazovaný veřejný subjekt mít možnost poskytnutí informace odmítnout.

Další změna reaguje na nález Ústavního soudu k problematice zveřejňování platů. V případě poskytování informace o platech konkrétních osob tedy bude třeba vždy provádět test proporcionality. Poskytovatel informace bude muset zvážit, do jaké míry dojde k ohrožení osobních údajů osoby, jejíž plat bude zveřejněn, a zda je toto ohrožení akceptovatelné z hlediska účelu, pro který budou informace poskytnuty.

V praxi se také ukázalo, že některé lhůty stanovené zákonem byly příliš krátké pro vyhotovení odpovědi na žádost, a proto navrhujeme jejich prodloužení.

Jak se bude prokazovat to, že žadatel chce vyžádané informace zneužít?

Ústavní soud dává v odůvodnění ke svému nálezu vodítko, jak přistoupit ke zhodnocení povahy žadatele. Používá v něm terminus technicus hlídací pes. V roli hlídacího psa jsou typicky média nebo neziskové organizace a jejich zájem získat informace o nakládání s veřejnými prostředky lze považovat za oprávněný. Naproti tomu zájem řadového občana, který chce získat informace proto, aby mohl dehonestovat souseda zveřejněním výše jeho platu v místním zpravodaji, je neoprávněný. Pokud má úřad pochybnosti, měl by se dotázat žadatele, k jakému účelu informace požaduje, a posoudit, zda je účel relevantní a zda je vhodné k tomuto účelu informaci poskytnout.

V zákoně č. 128/2000, o obcích, navrhujete přidat ustanovení umožňující sdílení úředníků mezi obcemi. Můžete popsat návrh podrobněji?

Je to vyvrcholení dlouhodobé komunikace mezi Ministerstvem vnitra a Svazem měst a obcí. V Česku máme 6 258 obcí a mnoho z nich nedisponuje kvalifikovanými úředníky, kteří by vyhotovovali žádosti o čerpání dotací z evropských fondů, zadávací dokumentaci pro vypsání veřejné zakázky a jiné odborné dokumenty. Proto jsme prolomili paradigma, že úředník vždy přináleží k jedné obci, a chceme umožnit, aby v případě dobrovolného svazku, pokud se do něj přihlásí odpovídající počet obcí, mohly obce sdílet jednoho úředníka. Úkony, které tento úředník vykoná pro jednu i druhou obec budou na základě fikce úkony těchto obcí.

Sdílení úředníci budou moci řešit cokoliv, na čem se dobrovolné svazky dohodnou, že jim stanoví jako náplň práce. Dovedu si představit, že to bude třeba otázka veřejného zadávání, administrace veřejných zakázek nebo agenda spisové služby.

V řadě agend se postupně přechází na výkonový model úhrad za přenesenou působnost. Co už se v této věci podařilo a co se v blízké budoucnosti ještě chystá?

Výkonové financování, kdy jsou obce za výkon přenesené působnosti placeny podle počtu úkonů, postupně nabíhá. Už několik let se takto obcím platí náklady na vydávání občanských průkazů, od letošního ledna územní plánování a od příštího roku zavedeme výkonové financování i na agendu řidičských průkazů. Také se nám podařilo najít shodu se Svazem měst a obcí a Sdružením místních samospráv ohledně financování matrik. To bude zčásti výkonové a zčásti paušálem.

Na květnovém sněmu Svazu měst a obcí zazněl požadavek změnit systém komunálních voleb na většinový, aby se do zastupitelstva dostali kandidáti jen podle počtu skutečně získaných hlasů bez ohledu na volební stranu. Je podle vás potřeba volební systém měnit?

Stávající volební systém je trochu matoucí pro voliče, který žije v naivní představě, že rozdělí-li preferenční hlasy napříč kandidátkami, tak volí dané kandidáty. Realita je ale jiná. Proto diskutujeme s politickými stranami a vytvořili jsme pracovní skupinu, která propočítává, jak by se do výsledků voleb promítly různé varianty systému. Možností je celá řada, musíme si však uvědomit, že hledáme volební systém, který je využitelný, spravedlivý a účelný jak pro město s milionem obyvatel, tak i pro nejmenší obec se 17 obyvateli. Je to složitá diskuze, i když všechny politické strany souhlasí, že by se stávající model měl změnit. Je však třeba najít shodu na tom, jak konkrétně. Máme ambici, aby už příští komunální volby běžely podle nového modelu.

Jaký je váš názor na další požadavek, že by se volební období komunálních politiků mělo prodloužit na pět nebo šest let? Starostové si stěžují, že za čtyři roky nestíhají dokončit projekty...

To chápu, ale stejně tak nestihne dokončit projekty ve čtyřletém období ani kraj ani vláda. Je to politická otázka.

Také si musíme uvědomit, že prodloužení mandátu kromě výhod přináší i některá úskalí. V Česku například máme 1 800 obcí, kde je jenom jedna kandidátní listina a na ní je jen takový počet kandidátů, jaký je počet zastupitelů. Když jeden zastupitel odpadne, je třeba konat nové volby. Podobně je to při rozpadu koalic v malých obcích a poklesu zastupitelů pod pět. Už nyní vypisujeme v nějaké obci volby téměř každý měsíc, s prodloužením volebního období by se toto riziko ještě výrazně zvýšilo.

Navíc, pokud by se mandát komunálních politiků prodloužil na 5 let, rozešly by se termíny komunálních a senátních voleb a občané by chodili volit každoročně. To by pro obce znamenalo zvýšení administrativy spojené s organizací voleb a pro stát zvýšení nákladů - jedny volby vyjdou zhruba na 700 milionů korun, což není zanedbatelná částka.

Ministerstvo připravuje elektronizaci volební agendy. Tím se náklady na volby nesníží?

Nejvyšší náklady představuje tisk volebních lístků a odměny členů volebních komisí. Do nich elektronizace nijak nezasáhne. Měla by se však týkat registrace politických stran a hnutí, vedení voličských seznamů a sestavování okrskových volebních komisí. Z těchto agend vymizí vyplňování údajů na papír a vše bude možné zajistit elektronicky. Bude to znamenat významné zjednodušení. Seznam voličů například získá obec tak, že do centrálního registru zadá název obce a druh voleb a seznam se vygeneruje automaticky.

Zároveň bychom chtěli umožnit i elektronické sbírání podpisů pro nezávislé kandidáty.

Elektronizace se má týkat rovněž obecních vyhlášek. Vláda právě projednává zákon, který by měl umožnit vytvoření jejich sbírky...

Půjde o sbírku právních předpisů územních samosprávných celků, v níž budou spolu s vyhláškami také nařízení obcí a krajů plus předpisy, které vydávají různé správní orgány a vlastně se nikde nepublikují. Například oznámení o zákazu vstupu do lesů, o zákazu sběru lesních plodů a podobně.

Každý si pak ve sbírce bude moci snadno najít všechny vyhlášky platné v jeho obci, podívat se, jak v různých obcích vypadají třeba vyhlášky o pohybu psů, o regulaci hazardu atd.

Pro obce by to nemělo přinést žádné komplikace, vkládání vyhlášek do sbírky bude jednoduché a nikdo nebude předem ověřovat, zda vyhláška splňuje všechny náležitosti a zda ji do sbírky pustí, nebo ne. Obec vyplní hlavičku s názvem vyhlášky a základními informacemi a vyhlášku odešle do systému. A okamžikem zveřejnění ve sbírce vyhláška začne platit. Pokud bude vyhláška v rozporu se zákonem, rozběhnou se standardní procesy teprve následně po jejím zveřejnění. To zůstane stejné jako dosud.

Obcím také odpadne přeposílání vyhlášek, které registrují současně různé rezorty. Příslušná ministerstva si je stáhnou ze sbírky sama.

Ministerstvo vnitra rovněž usiluje o změnu v odvolávání tajemníků. Co je důvodem?

V současném spojeném modelu je třeba tajemníka vnímat ve dvojí roli. Zaprvé jako vrcholného úředníka obce, který se zodpovídá starostovi za výkon samostatné působnosti. Zadruhé je ale tajemník rovněž garantem výkonu přenesené působnosti vůči státu. Praxe je ovšem taková, že i když někteří tajemníci neplní úkoly v přenesené působnosti, stát je nemůže odvolat. Odvolání musí navrhnout starosta, a tomu se do toho mnohdy nechce.

Proto navrhujeme, aby v případě, pokud tajemník poruší zákon na úseku přenesené působnosti a starosta nenavrhne jeho odvolání, mělo možnost ho ve správním řízení odvolat Ministerstvo vnitra. Toto odvolání bude samozřejmě možné napadnout u soudu.

Nejčastějším pochybením tajemníků, které nás k otevření tohoto tématu vedlo, bylo porušování některých povinností na úseku správy voleb. Tajemník by měl být tím, kdo garantuje řádné fungování obecního úřadu jako volebního orgánu, což se v některých obcích neděje.

Přísnější chcete být i v případě akreditací vzdělávacích institucí a kurzů pro úředníky. Proč?

Jednak proto, že ministerstvo je touto agendou přetíženo a přitom se řada akreditovaných kurzů vůbec nerealizuje, a také proto, že kvalita akreditovaných kurzů je často velmi nízká. Mnohdy se ani o kurzy nejedná nebo jde o kurzy takzvaných měkkých dovedností jako zvládání stresu v práci, relaxační metody proti únavě úředníků a podobně.

Úředníci, kteří takové kurzy absolvovali, se pak při zkoušce zvláštní odborné způsobilosti diví, že ji nezvládnou a musí opakovat. Vždyť přece mají za sebou akreditovaný kurz!

Chceme tedy, aby se akreditované kurzy zaměřovaly primárně na znalosti, které musí úředník prokázat při zkoušce zvláštní odborné způsobilosti.

A z jakého důvodu ministerstvo akredituje nekvalitní kurzy?

Protože nemáme zákonné důvody akreditaci odmítnout. Současné nastavení zákona 312/2002, o úřednících územních samosprávných celků, je velmi benevolentní. Myslíme si, že už nazrála situace trochu v tom udělat pořádek a přitvrdit.

Děkujeme za rozhovor

Pavel Černý

Foto poskytlo Ministerstvo vnitra České republiky, zdroj: tiskový servis

Sponzorem rozhovoru s osobností je měsíčník PRO města a obce.