Vážně nevážná kniha Taťány G. Brzobohaté: Pokračování příště

"Znáte ty stavy, kdy se chcete ze všeho vypsat? Kdy se na chvíli zastavíte, zpětně se díváte na svůj život a říkáte si: "To je teda nářez! Tohle všechno jsem zažila?"

"Jestli je znáte, tak mi jistě porozumíte v mém záměru tuhle knížku napsat. Ale pokud ty stavy neznáte, třeba Vám tahle knížka pomůže je v sobě objevit. A třeba taky ne a jen Vám zpříjemní chvíli. I to budu považovat za svoje malé vítězství. A co že to tedy je? Není to biografie a nejsou to vyloženě ani memoáry. Pohádka pro dospělé, detektivka či jakákoliv jiná beletrie to taky není. Osobně bych to nazvala takovou vážně nevážnou knihou o všehochuti života, která by možná mohla snad i někoho inspirovat." Taťána Gregor Brzobohatá.

Ukázky z knihy:

"A vítěškou Miš Češké jepubjiky še šťává... Ťaťáňa Kuchžová!"

Tak tuto větu jsem svou nebohou dvouletou sestřičku Kristýnku nutila opakovat u nás doma častokrát. Tři ségry, které si hrají na finále Miss. V devadesátkách a ještě i na přelomu milénia tahle soutěž lámala rekordy sledovanosti a bývala to oprav¬du společenská událost sezóny. Koukali jsme na to celá rodina. Nejmladší Kristýnka byla Honza Čenský, mladší ségra Livča hrála prezidenta soutěže Mi-loše Zapletala a já si chodila pro korunky. Ne, nebylo to tak pořád. V rolích jsme se často střídaly. Mě taky bavilo dělat toho vysokýho pána s bílejma kudrna-tejma vlasama. Ale je fakt, že jsem nejstarší ze všech Čechovových sester byla já, a tak jsem role rozdávala dle svého uvážení.

•

Zapisuj si ty myšlenky nebo přání a měj to při sobě. Nemusíš to mít pořád na očích, třeba na ledničce, jako když držíš dietu, a tak tam nalepíš nějaký mo-tivující obrázek nebo citát. To ne. Tohle je niterná věc. Já si píšu už od dětství deníky a všechny nápady, myšlenky i sny jsem si schovávala právě do nich. Nejsem zrovna trpělivý typ člověka, takže jsem vždycky ihned zača¬la přemýšlet nad tím, co by bylo nejlepší pro to či ono udělat, aby se věci vyvíjely podle mých představ a přání, jak na tom začít pracovat. Tohle ale není ze začátku vůbec nutné. Je to jako se se¬mínkem, napřed je ho třeba zasít, pak počkat, až začne klíčit, a podle plodů pak sami poznáme, kdy můžeme sklí¬zet. Každopádně je třeba to semínko pravidelně zalévat a to znamená, že je nezbyt¬né se postupně připravovat na to, že se dřív nebo později objeví příležitost, která nás ke splnění onoho snu nebo přání nebo ke zhmotnění myšlenky přivede nebo přiblíží.

Ta příležitost nikdy nepřijde, pokud nebudeme připraveni. A klidně může¬me mít deník plný myšlenek, snů nebo přání. Najdi si kvalitní a důvěryhodné zdroje svojí inspirace. Ať už to jsou knihy inspirativních autorů, zajímavé pod¬casty nebo přednášky a workshopy lidí, kteří ví, o čem mluví. Cože? Nemáš na to čas? Blbost! Čas je jen o tvém rozhodnutí. Je to jen tvá volba, bez ohledu na to, jak pádné argumenty máš. Investice času je ta nejdůležitější, protože jde o to nejcennější, co máme. Kde máš takové knihy nebo lidi najít? Promiň, teď ti odpovím sice jako psovi, ale lépe to nejde. Hledej!

Taťána G. Brzobohatá (*1987 v Trnavě) je zakladatelka a předsedkyně správní rady nadace Krása pomoci, influencerka a aktivistka, česká topmodelka, světová vítězka Miss World 2006 a SDGs ambasadorka OSN. Zároveň také dívka z Opočna, která si ráda píše deníky a ochutnává život všemi jeho dostupnými, odvážnými, ale i nedoporučenými chutěmi.

Jejím největším doposud zveřejněným literárním počinem je slohová práce z páté třídy základní školy o velbloudovi, který honil po opočenském náměstí jejího tatínka Luboše. Tato esej tehdy sklidila u paní učitelky velký úspěch, na jehož základě se autora o dvacet let později pustila do psaní knížky Pokračování příště, a to s patřičnou dávkou její nejoblíbenější ingredience, kterou je nadsázka.

Autor: Petr Mráček