Zuzana Hubeňáková: Bobky a fajnový koření

Banální klišé praví, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše. Možná proto komunikace mezi nimi tu a tam připomíná meziplanetární souboj.

Populární autorka humoristických knih se ve svých povídkách věnuje právě vztahům mezi muži a ženami, které leckdy skřípou jak vrata od rakety, co už po staletí zoufale létá mezi Marsem a Venuší ve snaze najít společnou řeč a řešení.

Střídání perspektiv a vypravěčů umožňuje rozehrát zábavnou hru a odkrýt, že druhému do hlavy skutečně nevidíme a zdání leckdy klame.

Ukázky z knihy:

Tak je to tady. Karel má nejspíš ženskou. On si asi myslí, že jsem úplně pitomá a nepřijdu na to. Soudí podle sebe, je absolutně imunní vůči jakýmkoliv náznakům. Žije nejspíš v domnění, že když mi něco neřekne, tak se to prostě nedozvím.

Nebo si možná myslí, že to vím, ale kdyby mi to vadilo, tak to řeknu. Protože to je základní pravidlo špionáže. Pan špion přijde, zeptá se pana tyrana, jestli by se radši nedal na sběr lesních plodů, pan tyran se plácne do čela, jako že proč ho to nenapadlo dřív, a zkáza světa je odvrácena.

Už nějakou dobu mohu denně sledovat, jak hrozně moc je můj manžel mimo. Zírá do prázdna více než obvykle, reaguje méně a později než obyčejně a to jeho nové pochechtávání mě snad přivede do hrobu.

Nejhorší je, že on se ani neumí pořádně uchechtnout! Vydává spíš takový divný chrchlavý zvuk. Irituje mě to snad ještě víc než to, že mi Puclík začal říkat "vole". "V klidu, mother!

Si dám jenom rohlík a hned mizím, vole!" "Ne, fakt, přísahám, sem nekouřil, vole!" "Sorry, no… to vole říkám tak nějak automaticky. Každýmu, vole…"

Oba mě vytáčejí do běla. Ještě že chodím na jógu, kde se učím tyhle negativní pocity zvědomit, zpracovat a propustit.

Musím uznat, že to není snadné. Nejsem stroj. Vidím, že se Karel chová podezřele, a i podstatně hloupějšímu člověku by muselo dojít, odkud asi vítr fouká. Ale já mu nemůžu rozvalit hlavu o futra. Mám svoji důstojnost, musím myslet na blaho dětí, a navíc jsem přece dáma, ne nějaká pavlačová hysterka.

Do prdele práce, to je situace!

Už zase se mi chce brečet. To bude tím, že jsem od Ireny chytla přechod. Já ho samozřejmě nechytla, to nejde chytnout jako chřipka nebo pár facek. Ale poté, co mi Irena dvě hodiny v kuse barvitě líčila noční pocení, nespavost a návaly, začala jsem jimi trpět taky. Někomu se to může zdát divné, ale je to tak. Mění se mi nálada, mění se mi tělo, manžel se mi mění před očima, prostě dějou se mi divné věci.

Necítím se dobře. Myslím, že mám nával úzkosti. A taky nával návalu. Můj život je v troskách, manželství se hroutí a jediný způsob, jak na to dokážu reagovat, je, že se zpotím jako prase, protože jsem falešně přechodná.

A může za to Karel. Za všechno, kromě toho přechodu. Za ten může Irena.

Zuzana Hubeňáková (*1980) Liberecká spisovatelka začínala jako blogerka. V roce 2014 zvítězila v prestižní soutěži Blogerka roku a v několika dalších ročnících na ni byla nominována. Do povědomí širší čtenářské obce se dostala díky spolupráci s Dominikem Landsmanem na Deníčku moderního páru. Úspěch a řadu pozitivních ohlasů zaznamenaly také její další knihy: Vstupte bez klepání, Postřehy teplákové bohyně, Žena na tahu, Nejhezčí mezi krávami, Chameleon v lentilkách a román Můj bratr Albatros a jiná rodinná zvěrstva.

Autorčin osobitý humor tíhne k nadsázce až absurditě a dokáže i z banálních témat vykouzlit zajímavou historku plnou neotřelých metafor. Mezi její oblíbená témata patří zejména domácnost, děti, manžel a mezilidské vztahy. Má talent vidět humorné situace i tam, kde by je jiný nehledal. 

Autor: Petr Mráček
Foto: Euromedia