Film Martina Šulíka Muž se zaječíma ušima

Muž se zaječíma ušima je komedie o spisovateli, který jednoho dne získá nečekaný dar. Podobně jako alterego z jeho povídky slyší nejen to, co lidé říkají, ale i to, o čem přemýšlejí. Pochopí, že si o sobě vytvořil falešnou představu a jeho rodina, přátelé a známí ho vnímají úplně jinak - jako samolibého egoistu. Rozhodne se to změnit.  

SYNOPSE

Josef (Miroslav Krobot) je spisovatel, který jednoho dne získá nečekanou schopnost - mimořádný sluch v podobě zaječích uší. Ten mu umožňuje výborně slyšet nejenom hlasy dalších lidí, ale především jejich myšlenky... Střet cizích a vlastních představ o sobě samém otevře Josefovi oči. Když mu pak jeho mladá přítelkyně Katka (Alexandra Borbély) oznámí, že s ním čeká dítě, Josef ví, že je to jeho poslední šance, jak si uspořádat dosavadní život. Rozhodne se s ní oženit a narovnat rodinné vztahy...

Muž se zaječíma ušima je tragikomedií o muži, kterému se život převrátí vzhůru nohama ze dne na den, ale i vyprávěním o našich představách o životě a o tom, jak někdy mohou být mylné a zároveň smutné i komické.

Uznávaný slovenský režisér Martin Šulík (Tlumočník, Sluneční stát, Krajinka) v Muži se zaječíma ušima opět spojil síly se svým dlouholetým spolupracovníkem a scenáristou Markem Leščákem a kameramanem Martinem Štrbou (Masaryk, Hořící keř) a jako svůj jubilejní 10. celovečerní snímek natočil výpověď na téma mezilidských vztahů a přátelství. V hlavních rolích se objeví Miroslav Krobot, Oldřich Kaiser, Táňa Pauhofová, Zuzana Kronerová, Zuzana Mauréry a Alexandra Borbély. 

Trailer ke zhlédnutí zde:

MAREK LEŠČÁK, SCENÁRISTA: "Zaječí uši jsou dar i prokletí"

Jaký je muž se zaječíma ušima?

Muž, který zjistí, že jeho představa o sobě byla jiná, než si myslel.

Co na psaní nenávidíš?

Nemám rád nekonečné přepisování. Nemám rád, když je člověk blízko něčeho, už to má na dosah, ale bohužel nenachází vhodná slova, aby to přenesl na papír. To je takový ten pocit bezmoci. Ale ono se to nakonec vždy podaří.

Co na psaní miluješ?

Mám rád, když dostanu nápad, který mě nadchne, se kterým začnu žít. V tu chvíli přestanu vnímat všechny ostatní věci a dává mi to energii, abych to udělal. A když se to ještě někomu líbí, tak je to super.

Chtěl bys mít zaječí uši a slyšet, co si ostatní myslí?

Scenárista je člověk, jehož jednou ze základních vlastností je, aby poslouchal lidi, aby byl empatický, aby mu lidé chtěli vyprávět příběhy, které potom možná transformuje do něčeho jiného, takže v podstatě ty zaječí uši tak trošku má. Neslyší, co si lidé myslí, ale slyší, co si říkají.

Myslíš, že jsou zaječí uši dar nebo prokletí?

Dar i prokletí.

RUDOLF BIERMANN, PRODUCENT: "Martin Šulík mě překvapuje celý život"

Martin Šulík natočil 10 hraných filmů. Vy jste se podílel téměř na každém z nich. Proč?

Svůj první film dělal ještě na Kolibě, a právě to byl pro mě důvod, proč jsem s Martinem začal pracovat na našem prvním společném filmu Všechno, co mám rád. Od té doby děláme všechny filmy společně, výjimkou byl film Sluneční stát, kde se naše cesty na chvíli rozešly.

Dokáže Vás po tolikaleté spolupráci něčím překvapit?

Martin mě překvapuje celý život. Ale většina těch překvapení je příjemná.

Filmový producent zřejmě spolupracuje na filmech, kterým věří. V čem věříte Muži se zaječíma ušima?

V každém filmu, který s Martinem dělám, se skrývá nějaký náš postoj k životu, nějaký vztah, který právě prožíváme nebo nějaké společenské souvislosti. Martinovy scénáře vždy reagují na něco, co zažívá v životě, co ho zajímá, co se ho dotýká. A to se většinou dotýká i mě. V Muži se zaječíma ušima je to konkrétně motiv zralého muže.

Podílel jste se na výběru hereckého obsazení?

Ano, herecké obsazení je můj koníček. Tentokrát jsme to měli snadné. Myslím, že do hlavní role jsme nikdy neuvažovali nad nikým jiným než Mirkem Krobotem. Co se týká Kaisera, Martin se obával, zda není příliš odvážné, požádat ho o spolupráci. Nakonec ale diváci uvidí, proč to hraje právě on. Obsadit ženské postavy bylo naopak velmi snadné.

MARTIN ŠTRBA: "Těšil jsem se na černobílé natáčení."

Čím je specifická spolupráce s Martinem Šulíkem?

Čím je starší, tím menší odpor klade, a to mě celkem baví.

Máte vždy podobné vnímání vizualizace filmu?

Naštěstí ne, lišíme se, takže z toho vzniká celkem zajímavý guláš. V případě tohoto filmu jsem byl nadšený, že jsem místy mohl natáčet černobílý film.

Jaká byla Vaše první reakce na scénář filmu?

Byl jsem nadšený. Zaujal mě několika formálními vrstvami, které vypovídají i o obsahu. Jsem zvědavý, jak to dopadne. Ve filmu se hodně pracuje s posunutou realitou a s tónováním, je tam hodně černobílých tónů i barevné kinematografie. Jedno se vrství přes druhé, takže jsem opravdu zvědavý, jak to nakonec dopadne.

Při sledování tohoto filmu se divák v kině nebude...

...ideální by bylo, kdyby nevystrčil jen ty uši, ale i vyvalil oči a byl mile překvapený.

MIROSLAV KROBOT: "Nejkrásnější na filmu je, že dokáže lidi spojovat.."

Jaký je třemi slovy Miroslav Krobot?

Myslím, že slušný chlapec.

Představte nám svou postavu ve filmu.

Je to člověk, který si myslel, že všechno ví, ale pravý opak je pravdou.

Popište Vaše kolegy, Oldřicha Kaisera a Alexandru Borbély.

Oldu mám velmi rád, protože vlastně nikdy nevím, co mám od něj čekat, a tím pádem ho rád sleduju, rád se na něj dívám. Alexandra je něco podobného, ale v ženské variantě, takže je to ještě atraktivnější.

Čím vás zaujal scénář filmu?

Myslím, že to má hodně společného s mojí profesí, s tím, že dělám film a divadlo. Tematicky se to týká toho, v čem pracuji. Pro člověka mojí generace je to navíc film velmi poučný, takové shrnutí, resumé našich celoživotních snah. Když si člověk myslí, že už všechno ví a nemůže ho nic překvapit, tak se mu život úplně obrátí naruby. Najde jiné hodnoty, jiné možnosti, které dříve přehlížel.

Jste i Vy osobně v takové fázi?

Měl jsem trochu takové náznaky, ale myslím, že už jsem se celkem uklidnil.

Co Vás při natáčení vždy překvapuje?

Takové to nadšení, jakoby se natáčel světový film. To, jak film dokáže lidi spojit a když se to podaří, tak ta sounáležitost a nadšení jsou jednoduše úžasné.

Co na filmování nemáte rád?

Představu dvou hodin nějakého záběru, který se musí udělat, protože je spojovací. Natočit se musí, což mě nebaví. Herecky mě to samozřejmě baví.

Je těžké nosit zaječí uši?

Hlavně co se jejich váhy týká. Ale dá se to vydržet, náročná byla příprava, dvě hodiny nasazování a hodina a půl odstraňování.

Proč by měl jít divák na tenhle film do kina?

Možná proto, aby pochopil náš stav a naše prožívání situací. Jestli to dokáže s námi sdílet a zažije nějakou katarzi, tak to pro něj bude mít hezký význam.

ALEXANDRA BORBÉLY: "Líbí se mi, že je moje postava těhotná."

Jaká je třemi slovy Alexandra Borbély?

Má dobré srdce, někdy budí dojem přílišné vážnosti, uvnitř je často dítětem.

Popište třemi slovy svého hereckého kolegu Mirka Krobota.

Vtipný. Rozhodný. Šašek.

Čím vás zaujal scénář filmu Muž se zaječíma ušima?

Líbí se mi, že postava Kataríny, kterou hraju, je velmi rozhodná. I to, že je těhotná, protože já bych už také chtěla otěhotnět. Líbí se mi, že má komplex z toho, že chodí se starším, o hodně starším mužem a že to mezi nimi funguje. Ta chemie, smysl pro humor, který je spojuje. Scénář je velmi vtipný, líbí se mi. Zároveň je i smutný a tragický. V tom filmu je prostě všechno, co tam má být.

Jaké to pro Vás bylo hrát ve slovenštině?

Když jsem měli s Šulíkem a s Krobotem zkoušku, tak Šulík řekl, že mám improvizovat a text přečíst v maďarštině. Potom řekl: "Vidíš? Teď tam bylo to, co jsem chtěl slyšet!" Nejdřív pro mě bylo hodně náročné hrát ve slovenštině, ale hodně jsem zkoušela a na další zkoušce mi řekl, že je to cítit, že je tam to, co ode mě chce.

Co na natáčení nemáte ráda?

Čekání.

Co na něm naopak ráda máte?

Že se to děje pouze jednou a musím do toho dát všechno. Protože v divadle se hrají inscenace opakovaně, ale film se natáčí pouze jednou. Pouze jednou natočím tu scénu opravdu dobře, s plným nasazením. To mě na filmu fascinuje.

Chtěla byste mít zaječí uši a slyšet, co si jiní lidé myslí?

Rozhodně ano.

A koho byste chtěla těma ušima slyšet?

Kamarádky.

Proč by diváci měli jít na tento film do kina?

Protože tam bude Krobot. Je velmi dobrý herec.

Při sledování tohoto filmu se divák bude...

Smát!

ZUZANA KRONEROVÁ: "FILM JE SYMBIÓZA PRÁCE HERCE A REŽISÉRA, OBA SI TO VZÁJEMNĚ MŮŽOU POKAZIT."

Popište režiséra Martina Šulíka třemi slovy.

Myslela jsem si, že je to mladý, nevycválaný puberťák. Což on asi v duši je, ale vypadá jako kmet, nevím, zda to hraje. Pamatuju ještě jeho otce, s kterým jsme spolu hrávali. Byl to dobrý herec a dobrý člověk. No a Martin se mu začíná velmi podobat.

Popište dvěma slovy herce Miroslava Krobota.

Vážný smíšek.

Čím vás zaujal scénář k filmu?

Velmi mě zaujal. Nejdřív jsem nevěděla, co si o něm mám myslet. Líbilo se mi, že je v něm hodně tajemství, líbilo se mi, že jsem nevěděla, co si mám myslet o hlavní postavě. Nebyla jsem si jistá, zda je to skvělý chlapík a výborný spisovatel nebo - s dovolením - malý hajzlík. Tohle už říkám i tak trochu za mojí postavu, protože hraju jeho bývalou manželku. Scénář je zvláštně ulítlý, a to se mi na něm líbí.

Představte svou roli v tomto filmu.

Dobrá, velmi dobrá. Velmi problémová. Charakterizovala bych ji jako intelektuální bordelářku nebo bordelářskou intelektuálku. Nemůže svému manželovi odpustit, i když se tváří, že je nad věcí. Že je jí lhostejný a nezáleží jí na něm. Ale ty rány jsou v její duši vryté hluboko, nezapomněla, neodpustila.

Chtěla byste mít zaječí uši, abyste slyšela, co si lidé myslí?

Radši ne.

Co na natáčení milujete?

To, že se všichni snažíme a děláme vše, co se dá, i za cenu probdělých nocí a všichni směřujeme ke společnému cíli. Tu mravenčí práci všech složek - té si u filmu vážím. Vždy se ukáže, kdo je filmař a kdo u filmu jen pracuje.

Slyšela jsem už i smutné případy, i když já sama jsem měla na tvůrčí štáby štěstí. I tady jsme měli skvělý štáb.

Co na natáčení nemáte ráda?

Jako pro původně divadelní herečku je pro mě dost náročné, když musím nejdřív natáčet konec a teprve potom začátek filmu. Mám ráda, když postupujeme chronologicky.

Co Vám při natáčení obvykle režiséři vyčítají?

To bylo v mém mládí, už jsem se trochu poučila, ale říkávali mi, abych nekoulela očima. No a jeden nejmenovaný režisér z poslední doby mi řekl, abych nebyla tak dramatická. Je to dobře, člověk se pak uklidní.

Může pro Vás být natáčení ještě adrenalin?

Samozřejmě. Asi nejhorší, co se nám hercům může stát je, když si pomyslíme, že je to jednoduché, že to dáme levou zadní. To je cesta do pekla.

Film nebo divadlo?

Obojí. Každé má své kouzlo. Film je kouzelný svět, ve kterém všichni směřujeme k jednomu cíli, který nakonec vede k výsledku. Nevýhodou filmu je, že ho tvoří režisér. Herec může zahrát famózně, ale když to režisér ve střižně nevhodně sestříhá, ten výkon se může ztratit. Divadlo mám ráda proto, že v něm existuje magnetismus, že v jednu chvíli dýchá divák s hercem a herec s divákem. Je mezi nimi takový pomyslný měděný drát, cítíme se, vnímáme. Když představení skončí a diváci jsou spokojení, velmi mě to nabíjí energií.

OLDŘICH KAISER: "NATÁČENÍ JE ÚŽASNÉ DÍKY NOVÝM VZTAHŮM A KAMARÁDSTVÍM."

Popište svou postavu ve filmu.

Na rozdíl od hlavní postavy mám tu výhodu, že nemám děti. Díky tomu jsem svobodnější. Na druhou stranu by dítě asi nebylo špatné, ale zase si říkám, že je dobře, že ho nemám, protože roli tatínka bych nesplňoval.

Čím Vás scénář filmu zaujal?

Je to taková pohádka o zajíčkovi. Já jsem k tomu tak přistupoval.

Hrajete postavu spisovatele, máte i Vy spisovatelské sklony?

Já vůbec nejsem spisovatel, takže jsem zvědavý, jestli v téhle roli budu přesvědčivý. Bylo to výzva ztvárnit spisovatele.

Jaká je nejčastější myšlenka, která Vás během čekání na place napadá?

Dal bych si kávu. Už to trvá dlouho. Nejradši bych byl někde jinde. Když pak jsem někde jinde, tak si říkám, že bych byl radši na place.

Co na natáčení nemáte rád?

Mám ho rád. Je dobré v tom, že trvá třeba měsíc a pak je pokoj. Pak už ty lidi neuvidím, pokud je vidět nechci. To je například rozdíl oproti divadlu, protože tam jsou pořád ti samí lidé a i když se s nimi vidět nechci, tak musím. Natáčení mám rád, člověk tu naváže vztahy, což jsou vzpomínky, které vám nikdo nevezme. Každé filmování zanechává krásné vzpomínky.

Film, divadlo nebo hudba?

Já vlastně dost muzicíruju - na housle, na basu, na kytaru, na všechno. A chodíme na koncerty, na festivaly. Je to můj krásný koníček.

Proč by měli jít diváci na tento film do kina?

A proč ne?

TATIANA PAUHOFOVÁ: "Mám trochu problém s perfekcionismem."

Jaká je třemi slovy Táňa Pauhofová?

Laskavá, netrpělivá, vášnivá.

Jak byste popsala postavu, kterou v tohle filmu hrajete?

Simona je taková zmatená třicátnice v krizi, která hledá, co má se sebou dělat.

Čím vás zaujal scénář filmu Muž se zaječíma ušima?

Zaujal mě svou poetikou.

Jaký je v tomto filmu vztah otce a dcery? Tedy Vás a Josefa (Mirka Krobota)?

Já myslím, že je moc hezký. Není jednoduchý, je složitý, tak jak to v takových vztazích bývá, ale ve své podstatě je hezký. Mají se rádi.

Co Vám režiséři během natáčení nejčastěji říkají?

"Tak to sjedeme ještě jednou." Naštěstí to nemá jednoho společného jmenovatele, jakmile se nějaká věta začne opakovat častěji, tak se snažím s tím něco dělat. Ale s větou "tak to sjedeme ještě jednou", s tou nic nenadělám, tak obecně.

Co na natáčení milujete?

Film je taková kouzelnická hra. Je to magie. Naučila jsem se to jako dítě - dotknout se té magie - a baví mě to doteď.

Co na natáčení nesnášíte?

Nemám ráda čekání, zimu a milostné scény. A někdy nemám ráda jídlo, ale při tomhle natáčení bylo skvělé.

Na čem jste závislá?

Mám trochu problém s perfekcionismem, asi jsem trochu závislá na přípravě, na tom, abych si při přípravě vytvořila nějakou berličku, když se při práci cítím hodně nejistá. Berličku v podobě, že minimálně vím co a na place už potom řeším jak. Kromě práce jsem závislá na knihách a cigaretách.

Míváte při natáčení zaječí úmysly?

Mívám. Jsou momenty nebo situace, kdy si říkám, že kdyby se mi teď podařilo okamžitě zmizet nebo odejít, tak by to bylo to nejlepší, co by se mi mohlo stát.

Proč by měl jít divák na Muže se zaječíma ušima do kina?

Myslím, že důvodů, proč jít na tenhle film, by mohlo být několik. Zaprvé proto, že je to Martinův film s krásným poselstvím a výbornými herci v hlavních rolích. Je to československý film - ty potřebujeme podporovat a rádi podporujeme. A myslím si, že by film mohl diváka pohladit a obohatit.

Řekli o Martinu Šulíkovi

MARTIN ŠTRBA

"Čím je starší, tím menší odpor klade, a to mě celkem baví."

MAREK LEŠČÁK

"Velký, moudrý, zodpovědný."

ZUZANA KRONEROVÁ

"Už jsem ani nedoufala, že budu s Martinem Šulíkem natáčet! Netvrdím, že jsem na to myslela celý život, ale jsem velmi šťastná, že s ním pracuju."

TÁŇA PAUHOFOVÁ

"Martin je nejlaskavější režisér, jakého znám a své herce má rád. To se mi líbí.."

MIROSLAV KROBOT

"Martin je pro mě člověk složený z rozličných vrstev. A všechny jsou pro mě velmi zajímavé."

ALEXANDRA BORBÉLY

"Šašek. Jen v tom nejlepším smyslu slova."

Zajímavosti z natáčení

  • Filmový štáb měl 42 členů

  • Ve filmu si "zahrála" dvě auta, jedno osobní a jedna sanitka. Štáb však využíval téměř 20 aut.

  • Ve filmu si zahrálo 41 herců, a to nepočítáme kompars

  • Natáčení se zúčastnilo 12 zajíců, celkem se ve filmu objeví 4 druhy zvířat - 1 kůň, 3 psi, 4 rybičky a uvedení zajíci

  • Při natáčení bylo použito 12 ks zaječích uší, které jsou výtvorem nadaného maskéra i velkých hollywoodských produkcí, Martina Jankoviče

  • Jeden pár těchto zaječích uší měl na hlavě Miroslav Krobot při natáčení v přeplněném pražském centru. Zajímavé bylo, že přestože se jednalo o tajné natáčení, tvůrci ani Mirek Krobot se nesetkali s žádnými překvapenými reakcemi či pohledy. Našel se pouze jeden asijský turista, který si herce při natáčení této scény vyfotil

  • Natáčení probíhalo na 22 lokacích

  • Natáčení trvalo 27 dní

  • Natočilo se 2.181 minut materiálu

  • Během natáčení vypili herci a tvůrci 3.800 litrů vody

  • Při pozorném sledování ve filmu v hereckých rolík uvidíte 5 režisérů - Martina Šulíka, Dušana Trančíka, Juraja Johanidesa, Romana Poláka, Ivana Ostrochovského

ZAJEČÍ UŠI - NEJTĚŽŠÍ MASKÉRSKÝ POČIN

Zaječí uši, které ve filmu uvidíte na hlavě hlavní postavy Josefa, vytvořil světově renomovaný slovenský umělecký maskér Martin Jankovič. Miroslav Krobot s ušima na hlavě natáčel během 7 natáčecích dní, přičemž pro každý den byl potřeba nový pár uší. Po několika pokusech o vytvoření těch nejvhodnějších uší, dle představ režiséra Martina Šulíka, byly uši vytvořené ze silikonu. Měly 4 vrstvy, které jim přidávaly na váze. I přes snahu o eliminaci nadměrné váhy měl Miroslav Krobot na hlavě téměř o 400 g navíc, a to už byly uši maximálně odlehčené. Váha jednoho ucha byla zhruba 180 g. Výroba uší byla dle slov Martina Jankoviče nejnáročnějším soustem jeho maskérské praxe. Srst musel vpichovat do silikonu chlup po chlupu. Chlupy jsou vyrobené z umělého vlákna, které se používá při výrobě palubních desek a nazývá se saflock.

Při jejich výrobě musel kromě váhy a tvaru přemýšlet i nad tím, kde je na lidské hlavě umístit tak, aby herce netlačily ani na hlavě, ani na uších a aby byly pohyblivé a z hlavy nepadaly. Miroslav Krobot musel kvůli jejich vytvoření podstoupit dvakrát odlití formy své hlavy.

Natáčet s nimi mohl jen pár hodit, protože jejich nošení bylo náročné.

Martin Jankovič patří k našim předním uměleckým maskérům. Jako jeden z mála se věnuje FX makeupu, vyrábí speciální masky vytvářené na míru jednotlivým projektům, pracuje s umělou krví.

Podílel se na filmech Legenda o létajícím Cypriánovi, Pokoj v duši, Pouta, Láska na vlásku, americké minisérii Frankenstein a Anděl Páně 2.