Omezení reprodukce u hrochů obojživelných a potřeba rezervoáru samců u wapiti sibiřských aneb Úskalí držitele plemenných knih

Areál Zoologické zahrady a botanického parku Ostrava aktuálně zeje kvůli koronavirové infekci prázdnotou, ale pracovníci zoo nezahálejí nejen v péči o zvířata, ale také ve své odborné činnosti. V těchto dnech právě dokončili vydání hned dvou evropských plemenných knih. Jakkoli se jedná o záležitost, kterou naše zoo realizuje již 14 let, není příprava každého dalšího vydání plemenné knihy sama o sobě vůbec jednoduchou záležitostí. Naopak, vyžaduje zejména velmi dobrou komunikaci se všemi chovateli vybraného druhu v Evropě (případně ve světě) a řady hodin strávených mravenčí prací v počítačových programech.

Plemenná kniha je přehled aktualizovaných informací o evropské/světové populaci vybraného druhu.

"Vytváříme ji vždy ze zaslaných údajů (tj. narození, úmrtí, transfery mezi jednotlivými zoo) od chovatelských institucí. Ty podrobujeme celé řadě genetických a demografických analýz a ucelujeme do několika přehledů. Poté plemenné knihy posíláme všem chovatelům společně s doporučeními ke změnám v chovu. Právě každoroční vydávání plemenné knihy nám umožňuje sledovat případný růst či klesání populace a vyhodnocovat správné kroky pro zachování jejího zdraví a životaschopnosti," popisuje vědecký pracovník Zoo Ostrava Jan Pluháček, který má sestavování plemenných knih na starosti.

Jak je na tom evropská populace hrochů obojživelných?
Čtrnácté vydání Evropské plemenné knihy hrochů obojživelných (Hippopotamus amphibius) obsahuje údaje o 201 (77 samců, 121 samic a 3 jedince neznámého pohlaví) jedincích žijících v 77 zoologických zahradách ke konci roku 2019. Evropská populace těchto velikánů se již několik let drží na podobných hodnotách. Stagnace je však dána i naším nařízením k zastavení reprodukce. Přestože je hroch atraktivním zvířetem, které se daří bez problémů rozmnožovat, v kontextu moderních zoo střední a severní Evropy představuje hroch obojživelný energeticky náročné zvíře. Vyžaduje vytápěný pavilon a pro své výrazné křivky pochopitelně i o něco větší prostory, včetně dostatečně velkého bazénu, který je nutné pravidelně čistit. A to se samozřejmě projeví i na financích. Zvíře je to navíc dlouhověké, a představuje tak závazek i na více než půlstoletí.

"Problémem, se kterým se hroch v Evropě již řadu let potýká, je omezená kapacita zoologických zahrad. Nové zvíře je tedy možné umístit pouze ve chvíli, kdy jiné uhyne. Nejlepším řešením by bylo simulovat hrochům přirozené podmínky, tj. nechat je všechny rozmnožit a část mladých zvířat následně zkrmit obdobně jako padají za oběť krokodýlům, nemocem, lvům či jiným hrochům. Tuto strategii ale většina institucí v Evropě nemůže (např. z legislativních důvodů), nebo nechce uplatňovat," doplňuje vědecký pracovník Zoo Ostrava Jan Pluháček.

Z těchto důvodů je v současné době hlášeno celkem 25 tzv. "nadbytečných hrochů". Navíc sedm evropských zoo rozhodlo chov tohoto druhu v nejbližší době ukončit. Každý rok evidujeme další a další zoo, které chov ukončily. Z nedávné doby to byl např. Stuttgart, Kronberg či Chořov a vloni přibyl Gdaňsk.

A jak si stojí evropská populace wapiti sibiřských?
Deváté vydání Evropské plemenné knihy wapiti sibiřského (Cervus canadensis sibiricus) obsahuje údaje o 59 jedincích (22 samců a 37 samic) chovaných ve 13 zoologických zahradách v České republice, Itálii, Kazachstánu, Německu, Rakousku, Slovensku, Rusku. Evropská část populace tohoto velikána mezi jeleny sice každým rokem roste, ale zdaleka nemá vyhráno.

"V Rusku a Kazachstánu (východní část populace) je populace wapiti sibiřského stabilní především díky výměnám jedinců se soukromými chovateli, kde žijí jedinci ve svém přirozeném prostředí. Ve zbytku Evropy (západní část populace) tyto výměny nejsou možné, a tak se populace tohoto největšího pravého jelena trápí s nestabilitou," popisuje výzkumník. Západní část Evropy se potýká taky s malým počtem zoologických zahrad, ale důvody jsou zde trochu jiné. Wapiti lze v našich podmínkách chovat bez větších obtíží, avšak chybí zde samčí stádo, které by sloužilo jako rezervoár dospělých sociálně i reprodukčně schopných samců. Ty by bylo v případě potřeby možné ihned přiřadit do stávajících chovů. V západní populaci dosud velmi často docházelo k reprodukci několika málo stejných samců, protože nebylo odkud dospělé samce brát. Vyústilo to tak v "přereprezentaci" jejich genů v populaci. Samčí stádo by mohlo populaci výrazně pomoci," uzavírá Pluháček.