Renée Zellweger získala za roli Judy Garland Zlatý glóbus - v kinech od 13.2.

Renée Zellweger v roli jedné z největších hollywoodských legend všech dob.

(Judy)
Režie: Rupert Goold
Scénář: Tom Edge
Podle divadelní hry End of the Rainbow: Peter Quilter
Kamera: Ole Bratt Birkeland
Střih: Melanie Oliver
Výprava: Kave Quinn
Kostýmy: Jany Temime
Casting: Alice Searby, Fiona Weir
Hudba: Gabriel Yared
Producent: David Livingstone

Hrají:
Renée Zellweger: Judy Garland
Finn Wittrock: Mickey Deans
Rufus Sewell: Sidney Luft
Jessie Buckley: Rosalyn Wilder
Michael Gambon: Bernard Delfont
Darci Shaw: mladá Judy Garland
Gaia Weiss: Abbie
Andy Nyman: Dan
Phil Dunster: Ben
Fenella Woolgar: Margaret Hamilton
Gella Ramsey: Lorna Luft
Gemma-Leah Devereux: Liza Minnelli
John Dagleish: Lonnie Donegan
a další...

Synopse

Judy Garland je fenomenální zpěvačka a úspěšná herečka, která se již od útlého věku stává miláčkem celé Ameriky. Její talent si podmaňuje miliony diváků na celém světě. Její kariéra je doslova splněným snem.

Ale všechno má svou cenu. Úspěch a sláva si vybírají vysokou daň. Její život provází osamělost, jejím démonem je alkohol a závislost na lécích.

V zimě roku 1968 přijíždí Judy do Londýna, aby vystoupila na turné beznadějně vyprodaných koncertů. Docházejí jí peníze a její manželství se hroutí. Od počátku jejího celosvětového úspěchu v muzikálu Čaroděj ze země Oz uplynulo 30 let.

Neodolatelným smyslem pro humor a vřelostí okouzluje všechny kolem, ať už se setkává s hudebníky, fanoušky či přáteli. Její sny o romantické lásce se zhmotňují, když potkává Mickeyho Deanse.

Ale pod maskou šťastné hvězdy se skrývá křehká žena. Poté, co v záři reflektorů strávila tvrdou prací uplynulých 40 let, je vyčerpaná. Vracejí se jí vzpomínky na zracené dětství a ze všeho nejvíc touží být doma se svými dětmi. Najde v sobě sílu pokračovat?

Renée Zellweger (Deník Bridget Jonesové) se svým strhujícím hereckým výkonem doslova převtělila v jednu z nejslavnějších žen stříbrného plátna. V životopisném romantickém dramatu Judy ji bravurně sekundují Rufus Sewell (Iluzionista), Michael Gambon (sága Harry Potter) či Finn Wittrock (La La Land).

O filmu

Judy Garland: londýnský klub The Talk of the Town

V roce 1969 zdobila Judy Garland jeviště a stříbrné plátno již čtyřicet let. Srdce diváků na celém světě si získala díky svému vtipu, vřelosti a hlavě kvůli svým neuvěřitelným hlasovým schopnostem.

"Jsem jedna z miliónů lidí napříč generacemi, která se do ní zamilovala," říká Renée Zellweger o své postavě ve filmu Judy. "Je milovaná a mezinárodně ctěná jako asi největší jevištní a filmový umělec, který kdy žil."

A přesto v roce 1969 vidíme velmi odlišnou Garland, než jakou byla jako dětská hvězda ve 30. letech a jako hollywoodská celebrita ve 40. a 50. letech. Tvrdý život z ní učinil nespolehlivého člověka a když postupně vyschly pracovní nabídky, spadla do dluhů a přišla o svůj domov.

Ve snaze vydělat peníze na péči o své malé děti, Judy přijala lukrativní nabídku na pětitýdenní sérii koncertů v The Talk of the Town, módním kabaretním klubu Bernarda Delfonta.

Londýn byl pro Judy v mnoha ohledech posledním řešením, říká scenárista Tom Edge: "Londýn byl jedním z posledních míst, na které Judy ráda vzpomínala. Pro Judy byla ta nabídka příležitostí dokázat sobě i ostatním, že je stále schopná vystupovat, že na to pořád má."

O Judy se během jejího pobytu starala Rosalyn Wilder, zaměstnankyně klubu Talk of the Town. Wilder s tvůrci filmu Judy spolupracovala a vzpomíná na obrovskou změnu, kterou Londýn v tehdejší době prošel. Postupem času se z něj stala kulturní meka: "Během šedesátých let došlo v Londýně k rozkvětu, lidé najednou měli peníze, chtěli se bavit, chodit ven a být vidět."

Toto období prozkoumal dramatik Peter Quilter ve své úspěšné divadelní hře "End of the Rainbow" (Na konci duhy), kterou viděl producent filmu David Livingstone. To ho inspirovalo k hlubšímu zkoumání charakteru této globální ikony.

Poté, co Livingstone získal práva na Quilterovu hru, navrhnul scenáristovi Tomovi Edgeovi, aby ji upravil pro velké plátno: "David Livingstone mě požádal, abych se na hru podíval, protože cítil, že je v ní skvělý příběh o Judy Garland z jejího působení v Londýně, který by stálo za to vyprávět. O životě Garland jsem toho moc nevěděl. Ale když jsem sledoval její televizní rozhovory z konce šedesátých let, viděl jsem, že byla opravdu vřelá, vtipná, pohotová a sebevědová. Svým způsobem hrála roli, takovou, jakou lidé očekávali, že je. Psaní této postavy pro mě bylo velkou výzvou. Snažil jsem se najít svou vlastní verzi Garland."

Edge rozšířil příběh tak, aby zahrnoval pohledy do Judyiny minulosti, a pomohl tak publiku lépe pochopit dnešní Judy, kterou vidí. Ale byl také rozhodnutý nedovolit, aby se Judy cítila jako oběť své minulosti - byla přeživší, nikdy se nevzdala - a právě tahle její stránka inspirovala legie jejích fanoušků. To chtěl Edge oslavit na konci svého scenáře.

"David se mnou o tomto filmu mluvil několik let," říká Cameron McCracken, jeden z výkonných producentů filmu a generální ředitel společnosti Pathe (distributor filmu), "ale váhal jsem, protože jsem Judy Garland vnímal jako tragickou postavu. Můj názor změnil scénář, který Tom napsal. Nedržel se tragické stránky Judyina života, naopak oslavoval její genialitu a nezkrotného ducha. A konec filmu byl úžasně povznášející!"

Režisér Rupert Goold říká: "Scénář mě doslova zhypnotizoval již při prvním čtení. Film se mohl stát jakousi vášnivou hrou o tragickém konci. Ale nestal. Garland je staromódní hollywoodská hvězda. Je nám vzdálená. Tak jako všechny velké hvězdy zlaté éry Hollywoodu, ale zajímalo mě zobrazení legendy s její lidskostí a realitou, zobrazení matky a mýtu. Při čtení scénáře mě nejvíc zaujala Judyina potřeba najít lásku, najít domov, najít normálnost."

Odstranění obvyklého schématu příběhu - chronologického sprintu "nejlepšími okamžiky" života člověka - bylo také hlavním lákadlem pro představitelku hlavní role, Renée Zellweger: "Byla to pro mě příležitost prozkoumat něco, co se často nebere v úvahu, když přemýšlíte o nějaké velké osobnosti, a to je to, co dává své práci a co to stojí. Náš film je o období jejího života, kdy pracovala, protože musela, ale fyzicky si naopak potřebovala odpočinout. Její hlas byl to nejcenější, co měla, a přesto ho ničila, aby se mohla starat o své děti.

Film se zaměřuje na to, proč tato vystoupení Judy tolik vzala. "Většina lidí si nasadí masku, obestaví se zdí, kdy jsou před kamerou nebo publikem," říká Zellweger, "ale myslím, že Judy tohle nedělala."

"Myslím, že Judy na pódiu naopak odhalovala celé své nitro," dodává Jessie Buckley, která hraje Rosalyn Wilder, Judyinu asistentku v Londýně.

Rufus Sewell, který hraje jejího bývalého manžela Sida Lufta, souhlasí. "Judy do každé písně investovala tolik sebe, že při poslechu se cítíte jako na vrcholku ledovce."

Její schopnost přežít celý život v tak vyčerpávajících výkonech bylo něco, co chtěl Edge ve svém scénáři oslavit. "Uvědomil jsem si, že představa o Garland, kterou jsem měl v hlavně, byla jednorozměrná. A nic nemohlo být vzdálenější realitě. Judy byla ve skutečnosti neuvěřitelně komplikovaná žena."

Zachycení drobných nuancí v charakteru a smyslu pro humor, který Judy nikdy neztrácela, bylo zásadní pro režiséra Ruperta Goolda: "Velmi jsem toužil pokusit se znovu ukázat její sexy, vtipnou, nebezpečnou a emocionálně dostupnou stránku."

Příběh Rosalyn

Zaměření na takto specifické období života Judy Garland vyžadovalo znalosti a intimní vhled, které David Livingstone a Tom Edge nemohli najít v žádné z četných biografií o Garland. Naštěstí měli přístup k očitému svědkovi.

Rosalyn Wilder, která se o Judy starala během jejího pobytu v Londýně, byla schopná poskytnout přesný popis doby, kterou s Garland strávila.

Poté, co si s Rosalyn promluvili, bylo jasné, že je nezbytné, aby se stala konzultantkou při natáčení.

"Rosalyn byla klíčem k celému příběhu, celý film se kvůli ní opravdu změnil," vysvětluje Livingstone. "Rosalyn je úžasná žena - vtipná, štědrá, neúnavná a s velkou znalostí světa londýnských klubů v šedesátých letech. A hlavně znala Judy osobně."

"Moje první dojmy z Judy Garland byly, že byla extrémně malá, velmi křehká a docela tichá. Tak nějak jsem ji chtěla chránit. Ona s vámi chtěla mluvit a důvěřovat vám," vysvětluje Rosalyn Wilder. "Lidé buď hvězdami jsou a nebo nejsou. Přijdou do místosti, jsou důležití a vy víte, že jsou středem pozornosti a nebo nejsou. Judy Garland byla."

Ačkoliv koncerty začaly dobře, přesto to bylo několik obtížných týdnů, protože se Rosalyn snažila kočírovat Judyinu notoricky známou nedochvilnost.

"Vztah Rosalyn a Judy je jeden z nejzajímavějších v celém filmu," říká režisér Rupert Goold. "Máte obyčejnou pracující dívku, skeptickou k manýrům, které se váží k umělcům a celebritám. A ta se najednou setkává se staromódní divou".

Jessie Buckley, která ve filmu hraje Rosalyn Wilder, říká: "Myslím, že navázaly přátelství. Najednou přijde pro obě chvíle, kdy padnou masky a obě vidí, že se kažná z nich jen snaží pokračovat ve svém životě způsobem, jakým ho chce žít, aniž by musela předstírat, že je někým jiným. Rosalynina profesionalita je něco, co potlačuje její osobní pocity, ale seznámení s Judy to změní. Vytvoří se mezi nimi určitý druh přátelství."

Renée Zellweger jako Judy Garland

Renée Zellweger projevila o roli Judy Garland zájem okamžitě, protože je její celoživotní obdivovatelkou. Takže to byla příležitost a výzva, kterou si nechtěla nechat ujít. Pro Livingstonea a Goolda byla Zellweger na roli Judy jasnou volbou.

"Nikdo jiný nebyl schopen zpívat, hrát a být komediální. A naštěstí je Renée ve stejném věku jako Judy v době, kdy absolvovala tyhle londýnské show," vysvětluje Livingstone.

"Potřebovali jsme někoho, kdo má komediální talent, protože Judyina veselost a vtip byli proslulé," dodává Gold. "Myslím, že protože Renée natočila spoustu velmi kvalitních komedií, lidé můžou zapomenout na filmy jako Návrat do Cold Mountain, za který získala Oscara a na její další dramatické role. Má v sobě něco - navzdory skutečnosti, že je mimořádně krásná a talentovaná - co ji spojuje s "obyčejnými" lidmi."

Zellweger měla vlastní motivaci, proč se chtěla tohoto příběhu účastnit: "Pro kreativního člověka není na světě nic víc vzrušující než když musíte vystoupit ze své komfortní zóny."

Dalším krokem bylo správně zachytit vzhled Judy Garland. David Livingstone vysvětluje: "Když se Renée ujala role, chtěla se ujistit, že její ztvárnění bude autentické, aby nevypadala jen jako karikatura."

Rok před zahájením natáčení začala Renée v USA trénovat s hlasovým poradcem, poté strávila 4 měsíce nacvičování s hudebním režisérem filmu Mattem Dunkleyem.

"Na tomto filmovém projektu se mi líbila ta jedinečná příležitost vrátit se k těmto úžasným klasickým písním a moci vytvořit zajímavé aranže," říká Dunkley.

Navzdory předchozím zkušenostem se zpěvem v takových filmech, jako je Chicago, bylo nacvičování zpěvu Judy Garland pro Zellweger obrovským krokem do neznáma.

Zellweger dodává: "V autě jsem celý rok poslouchala jen Judy, její hudbu, její řeč. Občas jsem měla pocit, že i řídí. Pročetla jsem o ní spoustu materiálů."

Renée musela zvládnout nejen zpěv, ale i Judyin výrazný přízvuk, tón hlasu a její pohyby během divadelních představení. Dunkley v tomto Renée bezvýhradně věřil: "Je herečka, která umí zpívat spíš než zpěvačka, která může hrát. Takže jsem věděl, že po herecké stránce bude fantastická. Trénovala s hlasovým koučem, aby získala zvuk Judyina hlasu a její výslovnost. Pracovala s choreografem, aby si osvojila Judyin pohyb a gesta. Judy byla ve svém pohybovém projevu často rozechvělá a Renée to zachytila bravurně."

Rupert Goold byl ohromen fyzickou transformací, kterou Zellweger zvládla: "Jednou z mých nejoblíbenějších částí jejího výkonu je to, jak drží ramena. Judy měla zakřivení páteře, díky kterému vypadala mnohem starší a křehčí, než ve skutečnosti byla. První den jsem si pomyslel - Herec je někdo, kdo hraje roli, ne ten, kdo si jen obleče kostým. K fyzické transformaci Renée, kterou dokázala, dopomohl i vlasový a make-up specialista Jeremy Woodhead a kostýmní návrhářka Jany Temime.

Detailní prozkoumání Judyina vzhledu té doby bylo zásadní. "Dobré pro tvorbu našeho filmu bylo to, že Judy Garland byla velmi dobře zdokumentována. Její vzhled je zachycen na mnoha fotografiích," říká Woodhead. "V závislosti na Garland jsme vytvořili účes a make-up, který by Renée dobře seděl. Bylo důležité, aby make-up vykompenzoval odlišnosti jejich tváří. Poté jsme vyzkoušeli různé účesy, které v té době Garland nosila a vybrali ten, který bude u Renée nejlépe fungovat."

Dalším důležitým aspektem byla autentičnost kostýmů. "Všechny kostýmy navrhla Jany Temime a jsou ovlivněny tím, co Garland v různých životních etapách nosila. Kostými zároveň napomáhají ve zprostředkování informace o vývoji její postavy," říká David Livingstone.

"Požádala jsem, abych na tomhle filmu mohla pracovat, protože jsem superfanynka Judy Garland," říká Temime. "Také to pro mě byla jedinečná šance vytvořit velmi krásný vzhled Londýna roku 1968 a ikonického Hollywoodu 30. let. Pro mě ta šance byla jako otevřít krabičku splněných přání."

Temime už s Renée Zellweger pracovala dřív: "Pracovaly jsme spolu na Deníku Bridget Jonesové a od té doby jsme v kontaktu. Je neuvěřitelná herečka. Když jsem jí poprvé slyšela zpívat při kamerovém testu, málem jsem se rozbrečela."

Kostými pro scény Judy/Renée na pódiu a v běžném životě byly odlišné. "Pro kostými na pódiové scény jsme se inspirovali tím, co Judy nosila: lesklé, zlaté, drahé. Judy v reálném životě nosila kostýmy, které byly vytvořené z kousků, které nosila ve svých filmech. Spousta hereček si dříve z natáčení odnášela kostýmy, ve kterých hrála. Renée tak má kabelku Chanel a šátek Hermes, kterou nám půjčila moje máma. I v normálním životě Garland vypadala tak, aby byla připravená na paparazzi. Ale když je v hotelu sama, celá její maska padá," doplňuje Temime.

David Livingstone byl hromen drobnostmi, které přispěly k hereččině transformaci v Judy: "Renée nosí barevné kontaktní čočky, drobné protézy a paruku. Tréninkem držení těla strávila mnoho hodin. Poslušně sledovala nahrávky Judyiných představení, aby se přiblížila její gestikulaci a vyjadřování. Je to mimořádná transformace."

Pro Rosalyn Wilder, která Judy znala, byla hereččina proměna neuvěřitelná: "Renée Zellweger má jedinečnou schopnost proměnit se v kohokoli. Když jsem ji viděla nalíčenou, v kostýmech, byla jsem naprosto ohromená. Nikdy v životě bych nevěřila, že je možné se pro roli takhle proměnit."

"Když Renée sledujete na pódiu, je až strašidelné, jak moc se stává Judy," dodává Jessie Buckley. "Jsou chvíle, kdy Renée už nevypadá jako Renée. Vypadá jako Judy. Její fyzičnost, její hlas, její humor a strach - to vše má v očích, stejně jako Judy."

Hudba ve filmu Judy

Udělat ve filmu Judy hudbu správě bylo pro autentičnost filmu životně důležité. Od Renée a jejího hlasového týmu to vyžadovalo dlouhou přípravu, nácvik a spoustu vášně. "Ještě nikdy jsem nemusela zpívat tolik písní v řadě, natož abych někde dělala živé vystoupení," vzpomíná Zellweger. "Myslela jsem si, že jen začneme o rok dříve pravidelně pracovat, abych posílila hlasivky. Bylo pro mě důležité si pamatovat, že nechci předstírat nebo se snažit napodobovat tuhle pěveckou ikonu."

"Mohli jsme si najmou imitátorku Judyina hlasu, ale nechtěl jsem být při tvorbě filmu posedlý identitou hlasu," dodává Rupert Goold. "Renée je krásná zpěvačka a skvělá muzikantka, ale Judy byla profesionálka, která trávila večer co večer na pódiu. Stále jsem říkal Renée: Nechci imitátorku, chci tam vidět i Tebe. Ohledně svého výkonu trpěla Renée úzkostí, což paradoxně pomohlo k lepšímu výkonu při pódiových scénách."

Práce na filmu začala pro Renée v Los Angeles: "Začala jsem trénovat zpěv v LA s Ericem Vetrem. Je to můj starý kamarád a spolupráci s ním miluju, takže jsem neměla potřebu hledat výmluvy. Pak jsme se s Ericem přesunuli do Londýna, kde se k nám přidal Mark Meylan. Ten dohlížel na to, abych si nepoškodila hlas. K čemuž došlo, protože, když už si hlas poškodit, usoudila jsem, že to bude lepší v průběhu tréninku než při natáčení. Takže jsem prodělala laryngitidu, zánět hlasivek a starou dobrou únavu," říká Renée.

"Nesnažili jsme se imitovat Judy Garland, protože měla jedinečný hlas," vysvětluje Dunkley. "Renée má hlas výš posazený. Judy měla v této fázi života hlas velmi nízko v hrudi. Takže jsme s Renée pracovali, aby se naučila tam ten hlas posadit. Odvedla pozoruhodnou práci."

Štáb byl Renéeinými hlasovými schopnostmi ohromen: "Renée umí zpívat! A ona nejen zpívá, ale opravdu zachytila kouzlo a ducha Judyina hlasu," říká Finn Wittrock.

Pro Davida Livingstona byla Renéeina schopnost zpívat živě bez podpory orchestru během natáčení ještě působivější: "Zpívá na zvuk kapely, která hraje jen v jejím uchu. Je odvážná. Nejen, že zpívá, ale předvádí a vystavuje každý detail svého hlasu, aniž by měla podporu živého orchestru."

Práce na tomto filmu dala Dunkleymu příležitost, jakou předtím nedostal: "Aranže živých vystoupení Judy Garland dělali Billy May a Nelson Riddle. Jako aranžér máte velmi zřídka šanci znovu si jednotlivé skladby detailně prohlédnout. Bylo fascinující znovu vytvářet party pro jednotlivé nástroje a zkoumat, jak byly konstruovány. Výběr písně pro každé živé vystoupení byl velmi důležitý, aby se divákům dostalo jedinečného pocitu."

Tom Edge vysvětluje: "Píseň "By Myself" jsme vybrali, protože jsme chtěli navodit pocit, že publikum váhá... Která Judy Garland se dnes večer ukáže? Jak jí to půjde? Má stále ten hlas? Tato píseň začíná jako malá a uzavřená. Poté stoupá a stoupá a stává se intenzivnější. Bylo nádherné sledovat emoce publika."

Nejsilnější okamžik jsme si nechali nakonec, vysvětluje Edge: "Somewhere Over the Rainbow je píseň, kterou Judy obvykle končila své koncerty v Londýně. Je to píseň, která ji provázela celý život. Stala se ikonickou v podstatě v okamžiku, kdy ji poprvé zazpívala v muzikálu Čaroděj ze země Oz (The Wizard of Oz, 1939). S touhle písní jsme chtěli znovu zopakovat naživo před publikem okamžik, kdy publikum začalo zpívat s ní a Judy selhal hlas a nebyla schopná pokračovat. Byl to jeden z těch prchavých okamžiků, kdy Garland, která svým divákům dala tolik ze svého života, nyní cítila, jak jí publikum něco dává zpět."

Tahle píseň poskytla Zellweger příležitost vytvořit pro Judy něco zvlášního, labutí píseň. Vytvořit něco, na co štáb, herci a diváci nikdy nezapomenou.

"Když zpěvák začne zpívat úžasnou píseň, cítíte, jak publikum zadrží dech a pak se uvolní," říká Rupert Goold. "Judy začne zpívat a je to nádherné, ale pak jí selže hlas a publikum musí zpívat za ni, aby píseň dokončili. Obecenstvo tvořilo 300 lidí oblečených do kostýmů 60. let. Renée se musela cítit neuvěřitelně vystrašená, když vstupovala na jeviště ve velkém divadle. Ale když jsme se dívali do publika, viděli jsme, že diváci pláčí, což bylo po třetí zkoušce. Bylo to proto, že se do ní zamilovali."

Po ročním hlasovém tréninku už si Renée Zellweger strach nepřipouštěla: "Lidé, se kterými jsem pracovala, veškeré mé obavy odstranili. Neměla jsem čas přemýšlet, co si o mě budou myslet. Veškeré pochybnosti zmizely a já prostě začala zpívat nejlépe, jak jsem uměla."

Další obsazení filmu
Do role mladiné Judy Garland byla obsazena tehdy patnáctiletá Darci Shaw, která od 5 do 14 let navštěvovala liverpoolský institut muzických umění (LIPA) a je členkou Liverpool Everyman Youth Theatre. Tato role je jejím filmovým debutem.

Judyinu asistentku Rosalyn Wilder si zahrála irská herečka Jessie Buckley, která si zahrála v seriálu Černobyl (Chernobyl, 2019) či seriálu Taboo (2017).

Role Judyina bývalého manžela Sidney Lufta připadla zkušenému britskému herci Rufusi Sewellovi, kterého diváci znají např. z filmů Bohové Egypta (Gods of Egypt, 2016), Iluzionista (The Illusionist, 2006) či Prázdniny (The Holliday, 2006).

Roli budoucího a posledního Judyina manžela Mickeyho Deanse ztvárnil americký herec Finn Wittrock. Čeští diváci si ho mohou pamatovat z filmů La La Land (2016) nebo Sázka na nejistotu (The Big Short, 2015).

Role divadelního impresária Bernarda Delfonta připadla irskému hereckému velikánovi Michaelu Gambonovi. Pro většinu, hlavně menších diváků, navždy zůstane v hlavě jeho nezapomenutelná role ředitele bradavické školy, Brumbála v sérii Harry Potter. Držitel 4 britských cen BAFTA a uznávaný divadelní herec si za svůj dosavadní život zahrál ve více než 100 filmech a vytvořil řadu nezapomenutelných rolí.