Rozhovor s Dušanem Sitkem

Přečtěte si, co nám o sobě prozradil známý český herec Dušan Sitek!

Jak se v těchto dnech máte?

Děkuji za optání. Mám se jako všichni, kteří čekají, až se život vrátí do normálu. Psychická újma se na mne zatím neprojevuje, s manželkou žijeme v pohodě, čekám na termín očkování a na to, že jsem v kategorii 65 +, to trvá dost dlouho.

Co vás těší?

Že se, doufám, blíží doba, kdy se budu moct objímat s kolegy a dívat se divákům do očí. 

Dnes potkám kolegyni a následují otázky: "Máš druhou dávku?", "Jsi negativní?", "Prodělal jsi Covid?"

V lepším případě se mě dotkne loktem, v horším udělá dvoumetrový odskok. Těší mě, že ti nahoře už vidí "světlo na konci tunelu". V mém tunelu je zatím černo černá tma.

Z jakého posledního dokončeného projektu máte radost?

Radoval jsem se z každého představení, které jsme odehráli pro omezený počet diváků, tenkrát ještě v rouškách. Byli jsme vděčni, že překonali strach a usedli do hlediště a na konci nám vestoje děkovali, že jsme hráli a my jsme jim z jeviště děkovali za to, že přišli. I na slzy došlo, ale jsou to krásné vzpomínky. 

Projektů jsem rozdělal několik, ale žádný jsem ještě nedotáhl do konce. Ani ten "barevný kalendář"! Schovám si ten loňský a i ten letošní, protože to jsou umělecká díla. Všechna představení, která jsem měl odehrát a neodehrál, si škrtám barevnýma fixama.

Jaké byly vaše herecké začátky?

Od pěti let jsem hrál v dětském amatérském souboru, pak jsem přešel do souboru dospěláckého, mezi tím jsem se vyučil kuchařem.

Rodiče divadlu nefandili, když jsem jim oznámil, že půjdu dělat přijímací zkoušky na konzervatoř, dostal jsem pár facek. 

Že prý: když bude bída, kuchař se nají vždycky. Následovala Střední hotelová škola v Mariánských Lázních a po ukončení jsem utekl do Prahy na DAMU. To byly nádherné roky. Následovalo Divadlo Petra Bezruče v Ostravě, Slezské divadlo v Opavě a dlouhých dvacet pět let jsem prožil v milovaném zlínském divadle. 

Myslel jsem, že ve Zlíně zůstanu napořád, dokonce jsem si zaplatil hrob s výhledem na pomník Tomáše Baťi. Teď jsem v Praze, hrob na Lesním hřbitově ve Zlíně jsem prodal a o koupi dalšího zatím neuvažuju. Jsem na "volné noze", hraju v deseti divadlech, ve dvanácti představeních, i když teď už víc než rok mám divadelní prázdniny.

Jak jste se dostal k filmu?

Nebylo to snadné. Ze Zlína do Prahy to byl pěkný kus cesty vlakem, navíc se v oblastním divadle denně zkouší a hrajete ve všem. Některé nabídky jsem musel odmítnout sám, některé se ke mně ani nedostaly. 

Blíž jsem to měl do skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm, kde jsem s režisérem Karlem Kachyňou natočil krásný film Hanele. Odskočil jsem si i do Brna na natáčení Četnických humoresek režiséra Antonína Moskalyka, režisér Vladimír Michálek mi dal krásnou příležitost v miniserii Okno do hřbitova. Ve zlínských ateliérech vzniklo dabingové studio, takže jsem se dostal i k dabování zahraničních filmů, kterých mám za sebou víc jak dvě stě.

Co vás na filmech a seriálech nejvíc baví?

Miluju divadlo, ale rád si vyzkouším práci ve filmu a v seriálech, i když na ty prostoje mezi jednotlivými záběry si asi nezvyknu nikdy. Ale jsem rád, když se diář plní a natáčecích dnů přibývá.

Můžete zavzpomínat na natáčení seriálu Policie Modrava?

Seriál Policie Modrava režiséra Jaroslava Soukupa je dnes už fenomén, kdy sledovanost premiérových dílů i při reprízách se blížila k hranici dvou miliónů diváků.

Lidi si seriálové hrdiny vzali za své a nádherná šumavská příroda byla už jen třešnička na dortu. Byla a pořád je to nádherná práce se skvělým režisérem a autorem scénáře Jaroslavem Soukupem a o letošních prázdninách natočíme dalších osm dílů (prý už posledních) a diváci se opět budou mít na co těšit.

Jezdil jste relaxovat nebo natáčet na západ Čech i před tímto seriálem?

Jsem Ostravák, takže mé výlety směřovaly spíš do Beskyd a Jeseníků. Krásy Šumavy jsem začal vnímat až při natáčení seriálu, i když jsme s Divadlem pod Palmovkou často jezdili na zájezdová představení do Klatov.

Ale znáte to. Za tmy dorazíte k divadlu, odehrajete představení a za tmy se vracíte domů. Každopádně se díky seriálu zvýšila návštěvnost turistů, nejen v Srní. Lidé chodí podle mapy Po stopách šumavských mordů a rádi se podívají na místa, kde bydlí jejich filmoví hrdinové.

Jak jste se cítil jako bezdomovec, kterého jste hrál v seriálu Ulice?

Byla to role, jako každá jiná. Zajímavá linka, dobře napsané dialogy a hlavně setkání s Rosťou Novákem st., se kterým jsme si skvěle rozuměli. Byly dny, kdy jsme natáčeli jen sami dva a to jsme si to teprve užívali. 

Moji hlavní rekvizitou bylo krabicové víno. Asi můžu prozradit, že rekvizitáři koupili originál, obsah vylili do kanálu a zaměnili za rybízový juice. V supermarketu jsem se pak potkával s fanoušky Ulice a ti směřovali moje kroky:

"Arnošte, to krabicové víno je na druhé straně!"

Pohltily vás chmury?

Chmury jsem měl, když jsem natáčel film s režisérem Danem Pánkem Taxi 121. Hrál jsem vraha pražských taxikářů a když jsem zastřelil třetího, tak mi do smíchu moc nebylo. Dokonce jsem měl strach, že mě už nesveze žádný taxikář. Ale jezdím pořád dál, takže taxikáři do kina asi nechodí a na televizi nekoukají.

Jak vás ovlivňují role, kdy se stáváte osobou ze dna společnosti?

I mezi bezdomovci najdete vysokoškolsky vzdělané lidi a i oni se mohou ocitnout na ulici.

Spolu s Rosťou Novákem st. jsme prodávali časopis Nový prostor, zjistili jsme, jak je to náročné oslovovat kolemjdoucí a nabízet tento časopis. Pár lidí bez domova zase navštívilo Ateliéry Ulice v Hostivaři a vyzkoušeli si, jaké to je stát před kamerou. Dodnes se potkáváme a já mám vždy připravenou padesátikorunu a rád si Nový prostor doma přečtu.

Máte raději kladné nebo záporné role?

Myslím, že každý herec hraje raději zápornou postavu, protože tam je vždycky co hrát. Pravdou je, že "klaďase" lidé oslovují na ulici častěji a "záporáci" se mnohdy stávají terčem nadávek.

Jaká je vaše vysněná role?

Zahrál sem si snad už všechno, někdy jsem sloužil divadlu, jindy jsem si zahrál Krále Leara. 

O rolích už nesním, ale tím, že jsem teď na volné noze, mohu si vybírat, do čeho mám chuť. 

Mám díky tomu štěstí na skvělé partnerky, ať už Zuzanu Kronerovou (Gin game), Jitku Smutnou (Matka), Danielu Bambasovou (Pod sněhem), Karolínu Frýdeckou (Na ústupu), Ilonu Svobodovou (Zatmění) a další.

Jaký je váš názor na kvalitu současné české filmové tvorby?

Raději se podívám na starší filmy (Světáci, Ucho, Petrolejové lampy a mnoho dalších), z těch novějších se mi líbilo Marhoulovo Nabarvené ptáče a Na střeše Jirky Mádla, Krajina ve stínu Bohdana Slámy. Protože do kina člověk nemůže, sledoval jsem spoustu nových českých filmů v televizi.

Zatímco v kině bych to asi vydržel, doma jsem často využil možnosti přepnout na jiný kanál. Už jsem starší člověk a hromada vulgarit a erotických scén mi mnohdy připadá zbytečná.

Člověk se nestačí divit, kolik filmů se u nás ročně natočí. A není mi jasné, kde mnozí seženou tu hromadu peněz, kterou do výroby investují. A taky mi připadá, že český herecký rybníček je příliš malý a my sledujeme pár hvězd, jak jdou z filmu do filmu. Je mi jasné, že se sází na jistotu, ale já znám spoustu skvělých herců z oblastních divadel a jen proto, že nejsou mediálně známí, na oslovení ke spolupráci jen čekají.

Zahrál jste si ve videoklipu Big Ben, který režíroval Milan Balek. Jak vzpomínáte na natáčení úspěšného klipu s Luckou Vondráčkovou, který má na YouTube již téměř 500 000 shlédnutí?

Nebyl to první videoklip, kde jsem se objevil. Mám za sebou spolupráci s Ewou Farnou a s Prago Union. S Milanem Balkem to byla naše první spolupráce, myslím, že jsme stejná krevní skupina a už teď plánujeme další projekty, takže se mám na co těšit.

Jaké máte plány do nejbližší budoucnosti?

Už skoro rok máme divadelní prázdniny, ty oficiální připadají na červenec a srpen. A protože jsem workoholik, jsem rád, že mě čeká Policie Modrava a nový seriál na TV Prima.

Na co se teď těšíte?

Začal jsem zkoušet v Divadle Bez Zábradlí světový muzikál Cabaret v režii Radka Baláže. Jsem obklopen mladými a talentovanými kolegy a po Cikáni jdou do nebe je to další divácký trhák. To jsem nečekal, že se ze mne na stará kolena stane muzikálový herec.

Pokud chcete na závěr něco sdělit veřejnosti či fanouškům, teď je ten správný moment.

Divadlo je nádherná věc, kterou milujeme, ale bez vás - diváků - naše snažení nemá smysl. Až to bude možné, přijďte, budeme hrát jen pro vás.

Děkujeme za rozhovor

Honza Vavřička

Foto: Honza Kvarda (foto sólo), další fotografie archiv Dušana Sitka. Foto z natáčení Policie Modrava - zleva hlavní kameraman Vladimír Holomek, uprostřed režisér Jaroslav Soukup. Foto z muzikálu Cikáni jdou do nebe.