Rozhovor s mistryní světa v bojovém umění Martinou Ptáčkovou

Dnes jsme si pro vás připravili rozhovor s nadanou sportovkyní a studentkou diplomacie Martinou Ptáčkovou.

Co pro vás znamená úspěch? Co považujete za zatím největší úspěch?

Za úspěch považuji to, jakou mám povahu. Někdy jsou věci dost nahnuté a spousta lidí mě od mého záměru odrazuje. Nevím, jak je to možné, ale nepůsobí to na mě. Ovlivnit se nenechám a těším se, až jim ukážu, že se spletli.

Kde se vidíte za 5 let? Plánujete zůstat ve světě sportu či politiky nebo máte jiné priority?

Těžko říct, až přijde můj čas, svou závodní kariéru ukončím. Přijdou zase jiné věci. A již nyní mám ve sportovní oblasti velké plány, které zrealizuji, až aktivní kariéru závodnice ukončím. Závody a šampionáty už pro mě nejsou takovou prioritou jako dřív. Se sportem jako takovým určitě neskočím, ba naopak. To už je ale jiný příběh, o kterém si můžeme říct něco zase něco příště. Diplomatická kariéra mě láká a i na tomto poli mám velké cíle. Snad se mi povede je všechny naplnit. Velkou váhu přikládám i projektům samotným. S bratrem se věnujeme různým oblastem od nevidomých až po děti, pracujeme s týranými ženami, rozjíždíme projekt šikaně, který se těší velkému zájmu apod.

Čím jste chtěla být, když jste byla malá?

Vždycky jsem si moc přála být veterinářkou. Blízko místa, kam jsem chodila trénovat stálo Pet centrum. Vždy po tréninku jsem šla prohlížet zvířátka. Také jsem si vždy nabrala spousty letáků a studovala druhy krmiv pro papoušky, králíky a morčata. V šesté třídě mě začaly bavit jazyky a začala jsem se zajímat o dění okolo sebe. Vyhlédla jsem si svou vysněnou střední školu a od té doby si přála být diplomatkou.

Co považujete za přednosti svého charakteru?

Nikdy se nevzdávám. Nenechám se nikým a ničím ovlivnit. Často mám svou hlavu, a pokud se mi něco nelíbí, ostatní se mnou nehnou. Ráda tvořím vlastní pravidla, což se ne každému líbí. Jsem toho názoru, že všechno jde, když se chce.

Kdo vás ve vaší kariéře nejvíc podporuje?

Určitě rodina. Za jejich podporu jsem jim velmi vděčná. Není, ale všechno zlato, co se třpytí a někdy to mezi námi není jen úplně růžové. Máme takovou otevřenou rodinu. Když se jeden den hádáme, a že se hádáme často, druhý den už o ničem nevíme a neřešíme to. Podporu máme i od naší městské části Horní Počernice, čehož si s bráchou vážíme.

Co je při trénování nejhorší? Co nejvíc bolí?

Nejvíc mě bolí neúspěch, a to když jsem z něčeho nadšená a ostatní mi mé nadšení a nápady rozmlouvají. Hrozně mě unavuje se s nimi hádat a přesvědčovat je. Rozhodně to nejsou zlomeniny, modřiny. Nejvíc bolí prohraný zápas. To, že jsem něčemu věnovala úsilí a celé to bylo úplně k ničemu. Tak to platí i v ostatních věcech.

Náladu mi dokážou pokazit i zranění. Naštěstí mám šikovný tým fyzioterapeutů v Horních Počernicích v Kinisi, kteří mě vždycky dokáží dát dohromady.

Kdo je vaším sportovním vzorem?

Asi to bude znít zvláštně, ale nikdo. Nerada někoho napodobuji.

Co váš životní styl? Sportujete a žijete 100% zdravě nebo si občas dopřejete něco nezdravého?

Určitě ne, ráda si dopřeji něco dobrého. S bratrem nepoužíváme žádné doplňky ani suplementy jako ostatní. Místo toho si dopřeji zmrzlinu, čokoládu. Miluji vaření a hlavně pečení. Asi bych to neměla říkat, ale jsem na sladkostech tak trošku závislá. A když mám dietu a nemůžu je, jsem protivná. 

Co máte úplně nejradši?

Miluji jídlo od naší lokální restaurace - Jíme ještě lépe. Čerstvé suroviny, výběr z výborných jídel. Prostě super. Nepohrdnu ani Mojí zmrzlinou. Mám ráda různé ovocné sorbety a smetanové druhy. Mám také svou oblíbenou kuchařku, podle které vždy hostím kamarády a rodinu. Musím přiznat, že si po tréninku někdy skočím na něco dobrého a ne příliš pro sportovce zdravého. Ujíždím, totiž na pizza hut. Naopak se příliš nekamarádím se zeleninou, ze zdravých věcí mám ráda oříšky a jogurty Hollandia.

Jaké jsou vaše priority a kam hodláte směřovat svůj profesní život?

Čím jsem starší, tím víc jsem na sebe náročnější a asi i trochu přísnější. Někdy na sebe kladu až možná moc velké nároky a pak když něco nejde podle plánu, (což je v 99 % případech) jsem zklamaná. Vždy se, ale rychle z toho pocitu oklepu a jedu dál. Mám spoustu sportovních i nesportovních plánů.

Máte nějaké životní motto, kterým se řídíte?

Ano, věřím, že nás osud není ve hvězdách, ale v nás.

Co byste poradila ženám, které chtějí být úspěšné v tom, co dělají?

Ať se nenechají odradit ostatními. Myslím, že všichni známe spoustu chytrých lidí, kteří vědí, co je pro nás nejlepší. Když nejedeme podle jejich představ a plánu, a prostě jsme jiní, odsoudí nás. To je hrozné. Málokdo to dokáže ustát, ale myslím, že to stojí za to.

Jak důležitý je pro váš život online svět?

Pro mě důležitý není, ale dnešní svět a společnost ho vyžadují. Raději se setkávám osobně. Sociální sítě používám, ale nejsou pro mě středobodem vesmíru. Přijde mi, ale smutné, že se v dnešní době hledí pouze na počet lajků a followerů, a obsah je až druhotný.

Co je pro vás v životě nejdůležitější?

Kromě zdraví, štěstí a rodiny, i pocit, že se můžu nějakým způsobem realizovat a plnit si své sny.

Jak váš život ovlivňuje, že jste mediálně známá? Zažíváte zajímavá setkání s fanoušky na ulici, na stadionu či jinde?

Zajímavá setkání určitě zažívám, čehož si moc vážím. Stejně tak fanoušků. Někdy se mi stane, že dostanu zprávu, dnes jsem tě viděl tady a tady, ale že se bál mě oslovit. To je škoda.

Co je podle vás štěstí? Kdy jste šťastná?

Pod pojmem štěstí si každý představí něco jiného. Pro mě to znamená, že se věci daří tak jak chci, také sem patří zdraví.

Jak si nejlépe odpočinete?

Nejlépe si odpočinu na masážích v Thajském ráji. Člověk má pocit jako by se ocitnul v samotném Thajsku, prostě příjemná oáza v centru Prahy. Pokud mám chvilku volna jedu si odpočinout a načerpat nové síly do Zoo Chleby, na zámek Liblice či sběhnu do fitka John reed fitness, kde se vždy schází příjemná parta lidí. Pokud mám zrovna odvahy nazbyt, vyrážím do cryolife, kde chodím na speciální zimní terapii či na floating.

Jaké máte plány do nejbližší budoucnosti? Na co se teď těšíte?

Na letní koupání a grilovačky, až pojedu ven do zahraničí (už mám cestovatelskou depresi). Zrovna nyní jsem dostala skvělý kufr od Bagalio, tak doufám, že ho už brzy použiji. Na každý den se vlastně těším. Večer před spaním se těším na další den. Radost mi dělají i drobnosti jako je dobré jídlo, hezké počasí.

S firmou 24 Print pak také plánujeme tisk samolepek, kalendářů na příští sezonu na podporu našich projektů. Určitě nám s bráchou držte palce, budeme to potřebovat.

O Martině Ptáčkové

Sportovkyně, bojovnice, trenérka, studentka diplomacie, vyslankyně dobré vůle Ministerstva zahraničních věcí, organizátorka různých projektů. Snaží se brát věci, tak jak jsou a s nadhledem. Také je snílek a neustále něco vymýšlí. Dokáže se pro věci nadchnout. Je trpělivá a kreativní duše. Mezi její největší úspěchy patří osm světových titulů mistryně světa v bojových sportech, jako první Evropanka získala černý pás v boji ozbrojených složek. Co se týká projektů, má radost, když se podaří každá maličkost. Všechny záležitosti si zařizuje a spravuje sama a je na sebe pyšná, když se něco podaří.  

Děkuji za rozhovor

Honza Vavřička

Foto: osobní archiv Martina Ptáčková